Rozchod po esemesce? Ubohost, chtělo by se říct. Tak jednoduché to ale není. Někdy je i oprávněný

Daní za lásku je… Bolest a zlomené srdce. Málokdo může říct, že se nikdy nerozešel, ať už to bylo z jeho strany, nebo dostal červenou kartu on. A tak se vám může snadno stát, stejně jako jedné mé kamarádce, že vám muž po dvou letech poměrně intenzivního vztahu napíše lakonické: „Už ne!“ A to se ho jen zeptala, proč se jí bez vysvětlení tři dny neozývá.

Pravda je, že způsobů, jak sdělit, že je mezi vámi konec, není zase tak mnoho. Vlastně neexistuje žádný „správný“. Ovšem obdržet strohou textovku je tak trochu rána pod pás. S oblibou se k ní uchylují ti, kteří se konfrontace tváří v tvář bojí jak čert kříže. Ano, je to zbabělé, ale stále častější, takže lze očekávat, že pro mladší generace z toho bude jasný trend. Podle jednoho z výzkumů americké společnosti SimpleTextig, která se zabývá textovým marketingem, uskutečněným mezi 500 mileniály, 57 % z nich přiznalo, že se už někdy s někým rozešli prostřednictvím textové zprávy. 69 % z nich podobnou zprávu obdrželo!

Každý rozchod je zdrojem úzkosti. Přiznat kdysi milovanému člověku, že už ho rádi nemáte a nechcete s ním být, není snadné. Čím jste spolu byli déle, tím horší to samozřejmě je. A tak podvědomě, ve snaze ochránit své city a emoce, každý uhýbá, jak se dá. Podle manželské a rodinné terapeutky Carolyn Cole je zatím nejčastěji strach z reakce opouštěné osoby. Můžete se obávat, že začne plakat a bude se (logicky) ptát proč. Začne vám vaše rozhodnutí vymlouvat nebo se bude vztekat a něco po vás hodí. Tohle všechno textová zpráva eliminuje, ale řešení je to trochu krátkozraké. Protože, jak Cole upozorňuje, pokud si to neodžijete v přímém přenosu, ani vy se od dotyčné osoby správně neodpoutáte. Může to ve vás ještě dlouho, byť třeba skrytě, zůstávat jako nedořešené, a tudíž stále bolavé téma.

Rozchod po esemesce či chatu je především únikem před přímou komunikací. Málokdo je takový kabrňák, aby nepříjemnou zprávu dokázal říct zpříma do očí. „Většina lidí si myslí, že je to bude méně bolet. Je to ale vlastně takové dětinské chování. Útěk od zodpovědnosti za vlastní rozhodnutí,“ míní lektorka komunikačních dovedností Mgr. Kateřina Sodomková.

Iluze rozchodu, při kterém si potřesete rukou jako nejbližší přátelé, je v rovině těch nehloupějších seriálů. Pokud se ale osobní konfrontace obáváte, radí zkušená terapeutka připravit si dopředu pomyslný scénář rozhovoru. Naplánovat si jasné hranice, kam jste ochotni zajít. „Dnešní svět nás všechny tak trochu posouvá k tomu, abychom se vyhýbali nepříjemným emocím. Pokud seberete odvahu si je skutečně prožít, může vás to do dalších vztahů jenom posilnit,“ vysvětluje Sodomková.

Existují ovšem i případy, kdy je textová zpráva oprávněným řešením. A to zejména tehdy, pokud opouštíte toxický vztah. Nebo když se situace vyhrotila natolik, že víte, že efektivní komunikace není možná. „Máte-li pocit, že by vás rozhovor mohl jakkoli ohrožovat nebo že byste byli vystaveni manipulaci, je textová zpráva o rozchodu zcela namístě,“ říká manželská a rodinná terapeutka Racine Henry. Ochránit sama sebe je vaše bytostné právo.

Dalším případem, kdy je neosobní rozchod vlastně v pořádku, jsou krátkodobé vztahy, kdy mezi vámi ještě nedošlo k navázání něčeho hlubšího. Pokud jste měli jen jednu či dvě schůzky, je to vlastně zdvořilé a ohleduplnější než se znovu scházet a dlouze si vysvětlovat, proč by to mezi vámi nefungovalo.

Někdy si zamilovaný člověk nepřipouští, že je jeho vztah vlastně jednostranný.