Žádná romantika, zato trapas a katastrofa! Skutečné příběhy z příšerného prvního rande

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Toužit po lásce jako z filmu, kde se do sebe dva zamilují na první pohled a pak žijí šťastně až do smrti, je krásné. Zvlášť pro romantické duše. Nenechte se však zahnat do kouta mylnou představou, že to samé jako před kamerou či v románech se běžně děje i v reálném životě. Střet s realitou pak nebude tak bolestivý.

K hledání lásky slouží i seznamovací aplikace. Ty ukazují mnohé, realitu ale skutečně jen pramálo. Dokazuje to příběh třicetileté Pavly: „Miluju film Láska přes internet a vzhledem k tomu, že jsem byla dlouho single, přihlásila jsem se na Tinder. Myslela jsem, že se mi stane to samé jako Tomu Hanksovi a Meg Ryan. Lukáš byl podle fotky sympaťák a sdíleli jsme stejnou vášeň pro divadlo. Dlouho jsme si psali a pak měl konečně nastat den D a my se měli vidět. Naším poznávacím znamením měla být růže v ruce. Jak romantické! No, nedopadlo to.“

Před Pavlou se na smluveném místě objevil jen jediný muž s květinou. Foto na seznamce bylo podle všeho dvacet let staré. To ale třicátnici neodradilo a rozhodla se řídit heslem „nesuď knihu podle obalu“. Po několika větách ale vyšlo najevo, že stará není jen fotografie, ale i Lukášovy názory. „Začal mi popisovat, jak chodil dřív rád do divadla, ale že nejlepší bylo bytové divadlo, které se v utajení hrálo za socialismu. To jsem já, porevoluční dítě, znala jen z vyprávění a rozhodně mě to nijak nenadchlo.“ Z vysněného rande plného komunikace se stala hodina utrpení – alespoň tedy pro Pavlu.

Mylné představy o člověku nebo o průběhu rande nemusíte mít jen u zcela neznámých lidí. Takovou zkušenost měla devětačtyřicetiletá Dagmar. Nechtěla být po rozvodu sama, slovo dalo slovo a během vánočního večírku jí do oka padl kolega Karel, jehož zná už pět let: „Vždycky jsme si rozuměli, ale nikdy to nepřekročilo kolegiální hranici. Když už jsme v sobě měli nějakou tu sklenku navíc, tančili jsme spolu a při odchodu jsme se domluvili, že se o víkendu půjdeme projít vánoční Plzní.“ Atmosféra na večírku leccos naznačovala, ale z rande se stal propadák.

„Myslela jsem, že to bude jako v červené knihovně. Sejdeme se, řekneme si, že jsme se měli dát dohromady už dávno, a prožijeme spolu láskyplný podzim života. Už když ke mně přišel a s úsměvem na rtech mě praštil do ramene – jakože přátelský pozdrav, mi bylo jasné, že jsem se přepočítala.“ Místo vzájemného sbližování se měl Karel tendenci bavit jen o práci a pomlouvat kolegy. Vášnivý polibek na rozloučenou nahradilo opětovné poplácání po zádech a slova: „Tak zas v pondělí!“

S Jirkou se Karolína seznámila přes společného známého na jeho oslavě narozenin. Oběma táhne na čtyřicet a jsou single, což se jevilo jako dokonalá souhra. Dostalo se jí pozvání do kina a na večeři ve vyhlášené italské restauraci. „Zatímco já jsem si v hlavě plánovala rande snů a náležitě jsem se na něj připravila (oholila jsem se, navštívila kadeřnici a oblékla si nejlepší šaty), Jirka to vzal za jiný konec.“

Karolíny se ani nezeptal na názor a sám vybral film (horor Heretik). Před vchodem do multikina již držel v ruce lístky, největší popcorn a jeden kelímek nápoje. „Řekl mi, že lístek stál dvě kila, a jestli chci, vystojí se mnou frontu na občerstvení. Pozvání se nekonalo. Ne že bych potřebovala, aby mě muž vydržoval, ale na prvním rande bych očekávala minimálně snahu,“ krčí rameny Karolína.

Romantická představa ji ale stále neopouštěla. Napadlo ji, že děsivý film Jirka vybral třeba s tím, že se ona bude bát, bude se k němu strachy choulit a pak se vášnivě políbí. Ne, sál nebyl plný, proto Jirka navrhl, že mezi sebou nechají sedačku volnou, aby si měli kam dát popcorn a bundy. Na večeři po kině ani nedošlo. „Když jsme přišli do restaurace, měli jsme sice už připravený stůl, ale Jirka při pohledu na jídelní lístek prohlásil, že je to předražené a rozhodně nechce utrácet stovku za pivo. Navrhl, že bychom mohli jít do vedlejší hospůdky, ale mně došlo, že s nikým takovým nechci mrhat čas.“

Velkou nepříjemnost při seznamování přes internet zažila devětadvacetiletá Naďa. Měla sice u svého profilu fotografii, ale záměrně jí nebylo vidět přímo do obličeje ani postava. Ne, že by se za sebe styděla, chtěla se spíš vyhnout případnému trapasu, že by ji poznal některý kolega z práce. „Začala jsem si dopisovat s někým, kdo se představil jako Michal. Nejsem typ, který by si potrpěl na dlouhé vypisování, takže jsem hned navrhla setkání.“ Pro lepší identifikaci si popsali oblečení, které budou mít na sobě. „Měli jsme sraz v pět hodin u vlakového nádraží a raději jsme si vyměnili i telefonní číslo, kdybychom se nemohli najít nebo měl jeho vlak zpoždění.“ >>>Co si obléct na první rande?

Vysněné rande se začalo měnit v peklo ve chvíli, kdy zahlédla muže odpovídajícího popisu, který se chvíli rozhlížel a pak svižným krokem odešel. „Zavolala jsem mu. Volaný byl ale nedostupný,“ líčí Naďa svou zkušenost. Čekala ještě další půlhodinu a pak se rozhodla pro odchod domů. Samozřejmě ji napadaly nejrůznější myšlenky, proto poprosila svou sestru, aby Michalovo číslo vytočila ona. Tentokrát telefon zvonil. S největší pravděpodobností si ji dal tedy její virtuální přítel do blokace. „Kamarádky mě uklidňují, že určitě neodešel po tom, co mě viděl, ale všechno tomu napovídá. Moje sebevědomí tím hodně spadlo a do seznamování přes internet už se nehrnu.“

O touze po seznámení ve zralém věku se svěřila dvaasedmdesátiletá Soňa. „Byla jsem objednaná na preventivní prohlídku ke svému praktickému lékaři a se mnou byl v čekárně můj vrstevník Pavel. Byl to štramák – slušně oblečený, v ruce měl knihu, což mi imponuje, a na ruce neměl prstýnek. Dali jsme se do řeči a skoro mi až bylo líto, že jdu na řadu. Naštěstí jsem nemusela vyvíjet žádnou aktivitu, sám se mě zeptal, jestli bych na něj nepočkala, že bychom si mohli zajít na kávu,“ vyprávěla. V břiše Soně začali létat motýlci. V duchu už si představovala, jak by jim to mohlo klapat a po společné kávě se odeberou na procházku kolem nedalekého jezera. A pak? Kdoví…

„Jenomže už když jsme si objednávali, bylo něco špatně. Pavel studoval bedlivě nabídku, začal se vyptávat v čem je lepek, zda mají sladidlo a do kávy sójové mléko. Důvod se ukázal záhy.“ Pavel byl na středisku pečený vařený, obcházel jednoho doktora za druhým, ale nikdo nedokázal jeho nemoc diagnostikovat. „Došlo mi, že zřejmě ničím netrpí, je to jen hypochondr. Takového už jsem doma měla a raději budu chodit kolem jezera sama než neustále poslouchat, co by mu tak mohlo být,“ směje se Soňa, která nepovedenou schůzku bere s nadhledem.

Nulté rande jako poslední naděje. Jste single a šílíte ze seznamek? Zkuste to jinak, lépe a efektivněji