Článek
Kdyby na vás byl milý, choval se k vám pozorně a pozval vás třeba na večeři, dost možná byste šla. I když je to šéf a říká se, že co je v domě, není pro mě.
Jenže on vám místo toho posílá fotky své mužské chlouby. V kuchyňce, když to nikdo nevidí, vám neurvale sahá pod sukni a trousí neslušné návrhy. Nejvíc se děsíte toho, co se bude dít na služební cestě, na kterou vás ze své pozice delegoval jako svůj doprovod. Nemusí to říkat, ale vy moc dobře cítíte, že pokud nedostane, co chce, pěkně si to odskáčete. On je predátor se všemi mocenskými výhodami. Vy bezbranná lovná zvěř, která nemá šanci.
Proč se řada mužů, již by s trochou slušnosti uspěli u leckteré ženy (protože jinak mají vše, co by měl atraktivní muž mít), uchyluje k sexuálnímu predátorství?
Proč? Vždyť to nemají zapotřebí!
Tohle je otázka, která napadne snad skoro každého. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci, ale tihle chlapi jsou snad všechno jen ne zoufalci. Nosí značkové obleky, mívají charisma, jsou inteligentní, mají prostředky okouzlovat. Proč tedy ženy „nebalí“, ale loví?
Podle odborníků je možných příčin hned několik:
Není inteligence jako inteligence
Můžete mít IQ Einsteina, snové vzdělání, luxusní práci a kariéru, a stejně můžete být pořádný blbec. „Protože inteligenci nemáme jen jednu. Můžete být skvělí v analytice, logice, ale co taková sociální nebo emoční inteligence? Máte na světě mnoho géniů, kteří vynalézají nové věci, ale mají rozpadlé vztahy a neumí pracovat s emocemi. A je to jen tím, že na své sociální a emoční inteligenci nepracují,“ vysvětluje životní koučka Lenka Procházka.
Utvrzování se o vlastní výjimečnosti
V práci jsou tihle muži zvyklí, že jsou něco, že něco znamenají. Nic pro ně není problém, jsou prostě zvyklí vyhrávat. Mají moc a to je opojné. „Za jejich chováním tak může být touha po moci, která jim dodává pocit uspokojení, že mohou mít prostě to, na co si ukážou. Utvrzují se o vlastní výjimečnosti a nepřekonatelnosti,“ popisuje životní koučka Lucie Mucalová.
Ventil a soutěž
Muži v opravdu vrcholných funkcích jsou samozřejmě pod velkým tlakem, dennodenně čelí obrovskému stresu. Neustále musí dokazovat, že si své místo na výsluní zaslouží. „A tohle mocenské prostředí je mnohdy žene do neustálého soutěžení a chuti dokazovat si stále víc. Navíc jsou ve stresu, vystavovaní různým tlakům, které bohužel někdy ventilují způsobem, jenž může být za hranou normálního chápání,“ upřesňuje Mucalová.
Nízké sebevědomí a komplexy
Ačkoli je nízké sebevědomí asi to poslední, z čeho byste tyhle muže podezřívali – jsou to přece suveréni, byznysoví žraloci, rození vůdci. Jenže tak, jak mají v jedné oblasti sebevědomí až příliš vysoké, v jiné oblasti ho můžou mít nebezpečně nízké. A když je to právě oblast vztahů se ženami, na průšvih je zaděláno. „Skrze svoje silné postavení v profesi si pak predátorstvím dokazují, že jsou silní i ve vztahové oblasti. A využívají své moci k tomu, aby dosáhli svého,“ upřesňuje Procházka.
Nenávist vůči ženám
Další variantou je i fakt, že jsou to muži, kterým kdysi v minulosti nějaká žena nehezky ublížila. Matka, babička, sestra, první láska… jakákoli žena, jež jim neopětovala city, zranila je, chovala se k nim nadřazeně, ubližovala. Výsledkem je, že tihle muži nyní ženy nenávidí. Zároveň ale mají potřebu vracet jim veškerá příkoří, kterých se někdo dopustil na nich. A tak to teď jejich oběti vlastně schytávají za matku, jež je celé dětství shazovala, sestru, která se jim posmívala, dívku, jež je ztrapnila před celou školou.
Predátor si mapuje terén, kam až může zajít troušením dvojsmyslných vtipůFoto: YAKOBCHUK VIACHESLAV, Shutterstock.com
Postavit se jim je těžké
Je jasné, že ženy, které se dostanou do hledáčku některého ze sexuálních predátorů, nemají vůbec snadnou pozici. Fotka jeho přirození v mobilu je sice důkaz, ale většina obtěžování se samozřejmě děje někde bokem, mimo zraky kohokoli, bez důkazů.
Přesto jiná cesta než se jim rázně postavit neexistuje. A ideálně hned a v začátcích, kdy se vše zatím drží jen v ranku rádoby vtipných a dvojsmyslných vtípků pronesených i před ostatními. Nemlčte, ale rovnou toho, kdo je vyřkne, konfrontujte. Prostě se zeptejte, co tím myslel, co tím chtěl říct. A když odpoví, že nic, že to byl jen žert, s klidem odpovězte, že vám to vtipné nepřipadalo a ať už to příště nedělá. Není to samozřejmě stoprocentní obrana, ale na druhou stranu získat „pověst“ té, co se nedá a nenechá si nic líbit, není na škodu.
Nezapomínejte ani na to, že dnes už většina větších a velkých firem má nejrůznější etické komise. Nebo třeba něco jako své interní ombudsmany, na něž je možné se právě v takových situacích obrátit a kteří vám mají pomoci daný problém vyřešit. Jednoduše ale platí, že obrana je tady nutností.
Sexismu na pracovišti a sexualizovanému násilí se věnuje i asi nejslavnější český feminista Pavel Houdek. Kurzy sebeobrany mě dovedly k feminismu, říká Pavel Houdek
