Jak se dobře pohádat a nezničit si přitom vztah? Zvýšit hlas můžete, ale zapomeňte na nadávky a ironii

Někdy je vhodné srovnat si ve vztahu názory a „uklidit stůl“, proto se nebojte občas se pohádat. Je to v zásadě dobré znamení a hádka může vztahu prospět. „Lidé s vámi nebojují, pokud jim na vás nezáleží,“ říká Robert Allan, psycholog z Coloradské univerzity v Denveru. A jeho slova potvrzuje i americká psycholožka Maria Thestrup: „Ve zdravých vztazích, jak romantických, tak těch s přáteli nebo rodinnými příslušníky, lidé přistupují ke konfliktu jako ke katalyzátoru pozitivní změny.“

Základem každé hádky je správná forma a interpretace. Je jasné, že když druhou osobu překřičíte, urazíte nebo se sami naštvete a přestanete mluvit, nic se nevyřeší a věci se naopak mohou ještě zhoršit. Aby tedy spor k něčemu vedl, musí mít určitou formu. „Správná hádka by měla každému umožnit vyventilovat to, co ho trápí, a zároveň si poslechnout partnerův postoj. Nic víc, nic míň,“ upozorňuje vztahový kouč David Shorf.

„Uvědomte si, že hádka je jen nástroj, a ten umožní sdílet s partnerem pocity, které se nepodařilo předat jiným způsobem,“ dodává odborník a upozorňuje, že hádky musejí být zdravé, musejí mít jasný konec a v nikom pak nemá přežívat pocit křivdy a nespravedlnosti.

Jak tedy na to, abyste si udrželi i po konfliktu tvář, neznemožnili sebe ani svého „protivníka“ a dali jasně najevo své pocity i názory? Není to tak těžké, jen je třeba dodržovat následující desatero. A je přitom jedno, zda máte konflikt s životním partnerem, kamarádkou nebo třeba s matkou.

Zatímco zvyšování hlasu během hádky je projev naléhavosti a nemusí vztahu ublížit, naprostým tabu pro všechny by měly být nadávky a vulgarismy. „Ty nemají v hádce místo. Jde o porušování respektu k partnerovi, který nijak nesouvisí s vyjadřováním názorů. Sprostému nadávání se v konfliktu vyhněte,“ radí David Shorf. A také si dejte pozor na podpásovky.

I když je pro vás tento způsob komunikace v běžném životě typický, při hádkách byste se měli jakýmkoli sarkastickým narážkám vyhnout – pouze tak přiléváte olej do ohně. Když například partner našlape na vytřenou podlahu, neříkejte: „My už se doma nezouváme?“ Místo toho formulujte svůj požadavek bez emocionálního zabarvení: „Ahoj, právě jsem tady vytřela. Prosím tě, teď to po sobě ukliď sám.“

Něco vás naštve, ale místo abyste člověku, na kterém vám záleží, sdělili upřímně své pocity, stáhnete se do ulity a mlčíte? To je základní chyba, které se dopouští většina lidí – i když s dobrým úmyslem. Jistě, nechcete jednat v emocích a vyvolávat spory, ale mlčením se nic nevyřeší. Zvlášť když trvá několik dní. Tichá domácnost rozhodně nic nenapraví, spíš konflikt či nepohodu ještě prohloubí.

Sice je správné věci řešit, ale důležité je přitom vhodné načasování. Mnoho lidí má tendenci pustit se do sporu hned – a to není vždy nejlepší nápad. Kdyby k tomu mělo dojít na veřejnosti nebo třeba před dětmi, vezměte raději zpátečku. Můžete nadělat víc škody než užitku. „Vědět, kdy vstoupit do hádky a kdy ne, je životně důležitá dovednost,“ píše Jonathan Herring ve své knize Jak efektivně zvládat hádky v každé situaci. Určitě však nenechávejte problém „vyhnít“. Ideální řešení konfliktu je po vyprchání emocí, ale prodleva by neměla být delší než 24 hodin.

Máte sklony přehánět? Nejste v tom sami. Mnozí odborníci jako jednu z nejčastějších chyb v hádkách označují znásobování partnerových chyb nebo prohřešků. „Už tisíckrát jsem ti říkala…“ Tím ho samozřejmě vytočíte a rozhodně pak nemůžete čekat seriózní výměnu názorů.

Vyčítat někomu, že dal přednost práci před domluveným srazem nebo neuklidil nádobí, je věcné, nicméně ani tak partner nemusí chápat, co přesně vás tolik rozhořčilo a co právě prožíváte. Proto zkuste například sdílet: „Když vidím špinavé nádobí ve dřezu, mám pocit, že je ti to jedno.“ Udržujte fakta co nejobjektivnější, popisujte, co cítíte, partnera neobviňujte a navazujte na to, co byste si představovali: „Co kdybys před spaním dával nádobí do myčky?“

Abyste se vyvarovali vytahování starých křivd nebo urážek, je vhodné si na rozhovor udělat plán. Těžko byste druhý den vysvětlovali: „Ještě musím dodat…“ „Včera také nezaznělo, že…“ Nejenže byste vypadali jako pitomci, ale znovu byste rýpali do něčeho, co už mohlo být dávno vyřešené. Před zahájením sporu si proto rozmyslete, o čem se hádáte a jaký je váš cíl. Chcete, aby ten druhý jen pochopil váš názor? Nebo hledáte hmatatelný výsledek? A pokud ano, je reálné ho docílit? Nepouštějte se do ničeho, co není možné vyřešit.

Hádka není monolog, ale dialog. Má sloužit k tomu, aby se partneři pokusili vidět věc očima druhého, ideálně aby došli k vzájemnému pochopení. Skákání do řeči je nejen nevychované, ale navíc vede k překřikování. Proto je nutné pustit se ke slovu. Jako obecné pravidlo Jonathan Herring uvádí: „Měli byste trávit víc času poslechem než mluvením. Zaměřte se na to, že 75 procent konverzace nasloucháte a 25 procent dáte svým argumentům.“ Když druhý domluví, role se obrátí. A naslouchání neznamená, že tiše přemýšlíte, co řeknete dál. Ne, opravdu poslouchejte, co vám ten druhý říká.

Lidé v amoku mají často tendenci druhého zasáhnout na nejcitlivějším místě. To bývá většinou rodina. Poznámky typu „Jsi stejně nemožná jako tvoje matka“ nepovedou k ničemu dobrému. Nejenže do hádky nevědomky zatáhnete další osobu, ale konflikt se ubere směrem, o který nikdo nestojí. A navíc: kritika partnerovy rodiny a blízkých patří mezi velice časté důvody k rychlému rozchodu.

Žádnou hádku nelze nikdy považovat za ukončenou, případně vyřešenou, pokud se po vyřčení všech argumentů každý naštvaně uchýlíte do jiné místnosti nebo v případě kamarádství uraženě usednete každý do jiné tramvaje. Ve vzduchu bude stále viset otazník. Je proto dobré se po konfliktu obejmout, hned si naplánovat další schůzku či rande a v neposlední řadě poděkovat za pochopení, případně vyslyšení.

V dobré hádce by mělo jít především o sdílení pocitů. Proč je v každém vztahu tak důležitá emoční blízkost a intimita?