Trend, nebo návrat k přirozenosti? Polyamorie už není tabu

Co je monogamie, asi není nutné vysvětlovat. Vztah dvou lidí, kteří si jsou věrní, a nevěra je téměř to nejhorší, co jeden druhému může udělat. Ale s polyamorií je to složitější: Tvrdit, že jde zkrátka o vztah, v němž figuruje víc lidí (a nikdo před nikým nic netají), by bylo zjednodušování.

Jak vypadá polyamorní vztah? Může mít primárně-sekundární strukturu. Tu primární tvoří základní pár (ať už manželský, nebo partnerský), v němž si jeden partner (případně oba) přiberou k sobě někoho dalšího, čímž vznikne struktura sekundární. „V případě problémů to může vést k tomu, že raději ukončíte sekundární vztah než ten primární. Také to pravděpodobně znamená, že nejrůznější pravidla, dohody a další věci týkající se primárního páru asi nebudou konzultovány se sekundárním partnerem,“ vysvětluje Martha Kauppi, vztahová terapeutka a autorka příručky pro terapeuty, jak pracovat s klienty praktikujícími vícečetné vztahy.

V praxi mívají tyto primárně-sekundární polyamorní vztahy problémy, protože v nich je vždy někdo ten druhý či druhá, což vyhovuje jen někomu: Například člověku, který má někde jinde svůj primární vztah, nebo třeba kvůli práci stále cestuje anebo je opravdu primárně rád sám.

Proto se podle odbornice rozmáhá jiný trend – vícečetné vztahy bez hierarchie. Tam je každý sám za sebe, žádná vazba nemá přednost, nikdo nemá právo veta nad dalšími vztahy jakéhokoli člena, vše se posuzuje společně a případ od případu.

Fakt je, že názory na polyamorní vztahy společnost rozdělují na dva břehy. Pro jedny je to nepřípustné, je to jen jiný druh nevěry, možná ještě horší, protože tady se za zálety nikdo nestydí, nikdo nemá výčitky svědomí, nikdo se ani nesnaží být věrný. Třeba herečka Hana Vagnerová uvedla, že tenhle druh vztahu pro ni určitě není. Kdyby jí prý její partner řekl, že se chce scházet i s jinou dívkou, utrhla by sokyni hlavu!

Na druhou stranu je dost těch, kdo polyamorii praktikují a nemohou si ji vynachválit. Jednou z nich je například česká herečka, známá z dokumentu V síti, Tereza Těžká. Je vdaná, ale s manželem mají otevřený vztah – oba udržují vztahy také s dalšími lidmi. „Není to rozhodně nevěra, protože ta probíhá většinou za zády partnera, nebo je tolerována pod nějakým nátlakem, například nechcete, aby vás partner opustil, a necháte ho dělat, co chce,“ řekla a dodala, že nejde jen o sex, jak si spousta lidí myslí.

Tak jak to tedy je? Je polyamorie odvaha přiznat si odvěkou lidskou přirozenost, která nespočívá v monogamii a životě stráveném po boku jednoho jediného člověka? Nebo je to jen moderní forma nevěry, úpadek mravů a neochota pořádně pracovat na vztahu?

Čekáte jednoznačnou odpověď? Ani odborníci se neshodnou a jejich postoje v podstatě kopírují dva nesmiřitelné názorové břehy ve společnosti. „Pro lidského jedince není přirozené chtít mít víc partnerů, ale naopak prožívat a sdílet svůj život s jedním, s kým jsme šťastní a máme v něj plnou důvěru. Problém je v tom, že vztahy neumíme budovat a udržovat v nich pohodu i radost, a tak se uchylujeme k nevěře. Pro mě je polyamorie únik. Místo abychom pracovali na sobě i na vztahu samotném, vytvoříme vztah s více osobami, se kterými nikdy nemůžeme být v natolik důvěrném vztahu jako s jedním,“ tvrdí vztahová koučka Lenka Procházka s tím, že takové vztahy stejně nemohou fungovat dlouhodobě.

Podle řady jiných odborníků je ale špatně házet lidstvo do jednoho pytle – co jeden odmítá, může jiného uspokojovat. „Lidé jsou odlišní. Mají různé zájmy, přesvědčení, touhy a potřeby. A tak nedává smysl, že by všem měl vyhovovat pouze jeden jediný typ vztahu,“ vysvětluje Martha Kauppi. Existují lidé, kterým život s méně přísnými pravidly vyhovuje, ale jiní by ho nesnesli. Základním pravidlem lásky přitom je, že dokud nikdo nestrádá a není mu ubližováno, dovoleno je v podstatě cokoli. A to polyamorie splňuje!

Nezavrhli jste to a minimálně přemýšlíte, že by vícečetný vztah možná mohl být i pro vás? Jemné náznaky, že můžete být polyamorní