Článek
Jednoho dne zmizely. Obě najednou. Propadly se nejspíš do propadliště starých žen a nikdo kromě mě si na ně asi dávno nevzpomene. I já bych na ně zapomněla, kdyby nedávno jedna z mých dcer při jakési příležitosti neprohlásila: „Na to už jsem stará.“ Nevím už, čeho se to týkalo, jisté je jediné - na mysli mi okamžitě vytanul obraz těch dvou bláznivých dam a já si s hrůzou představila, jak na tom balkoně budeme brzy stát my dvě. My dvě starý báby.
Že jsem stará já, to už chvíli vím a při troše snahy a růžovejch nátěrů jsem si i na tom našla i pár báječnejch věcí. Ale moje malá holčička?! Popadla mě panika.
Chlapečkům narostla panděra a plešatí
I začala jsem se rozhlížet. Spatřila jsem, že chlapečkům, které jsem znávala, narostla panděra a někteří povážlivě plešatí, zatímco jejich ženy pilně testují krémy proti vráskám, rodí děti nebo si dělají starosti, že je nerodí. Zkrátka už dávno nikdo z nich nevymetá technoparty, takže jsem si s hrůzou uvědomila, že vlastně vůbec nevím, jestli se ještě nějaké konají. Protože už nikoho, kdo na ně chodí, neznám. Není to takhle náhodou první krok k tomu začít být mimo mísu? Co s tím? Mám začít chodit na technoparty já?
Že jsem stará já, to už chvíli vím, ale moje malá holčička?!
Zatím v dopravních prostředcích po očku sleduju lidi o deset let mladší než mé děti, odposlouchávám jejich hovory a také tady s překvapením zjišťuju, že jsou pro mě Marťani, že vůbec netuším, jak žijí, čím žijí, co je štve ani co je baví. A také, že v mé profesi najednou rozhodují lidé, které neznám, šéfují mi, radí a chovají se ke mně s podezřelou uctivostí. Děsí mě to víc než všechny šediny i povolené svaly.
Na druhou stranu si ale s trochou poťouchlosti říkám, že v tom aspoň nejsem sama. A tak se důrazně ptám, odkdy nám vlastně to stárnutí začíná? Protože kromě toho, že moje dcera poznamenala, že na některé věci už je stará, tak před lety řekla jinou, mně dobře známou větu, a sice, že z těchhle dupaček už její dcera vyrostla.
A to je řešení! Od zítřka přestávám stárnout. Jde to i jinak - tyhle dupačky už mi zkrátka nejsou. Po vzoru dětí se začnu radovat, jak rychle rostu. Kam, to si taktně ponechám pro sebe.
