Článek
Hranice mezi milou povahou a až sebevražednou ochotou vyhovět všem okolo je nebezpečně tenká. Britská klinická psycholožka Lalitaa Suglani tvrdí, že je snadné si osvojit nejrůznější návyky, díky nimž se můžete zdát jako nejmilejší osoba na světě, ale ubližujete tím sami sobě.
Když totiž myslíte na všechny, jen ne na sebe a neustále se snažíte potěšit ostatní, brzy vám dojde energie. Vyčerpáte se, protože neděláte skoro nic, co by těšilo vás, ale pouze to, co těší ostatní. A pak vám hrozí únava, frustrace, pocit, že nikdy neděláte dost, problémy s nízkým sebevědomím. Poznáváte se? Podle Lality Suglani by vás mělo varovat těchto 8 signálů.
1. Pořád se omlouváte
Když někomu šlápnete na nohu, tak se samozřejmě omluvíte. Ale co když je to naopak a omlouváte se tomu, kdo šlápl na nohu vám, protože vás mrzí, že se cítí trapně či nepříjemně? A sami naopak máte problém omluvu přijmout, ačkoliv je namístě? Přemýšlejte, jak často a hlavně za co se omlouváte. Jestli říkáte promiň skoro pořád, navíc za věci, za něž nenesete vinu, je to chyba. Přebíráte tak zodpovědnost za chyby a problémy, za které nemůžete.
2. Cítíte odpovědnost za cizí pocity
Tento bod souvisí s předchozím. Na kolegyni řval šéf a vám je hrozně. Jako byste na ni řvali vy – nebo jako by někdo řval na vás. Kamarádku opustil přítel a vy cítíte, že je to vaše vina, protože jste je před deseti lety seznámili. A máte dojem, že každého musíte rozveselit, utěšit, dostat ho z toho… Ve výsledku tak sami sobě ubližujete: zahlcujete se stresem a negativními emocemi, jen si to neuvědomujete.
3. Neumíte říkat ne
Asi těžko odepřete zraněné sousedce odvoz do nemocnice, protože máte zrovna rozkoukaný seriál. Jestli však neumíte odmítnout běžné prosby, protože je vám velmi nepříjemné vědomí, že jste někomu nevyhověli, zamyslete se. Není špatně nejít s kamarádkou na večírek, když chcete jít brzy spát. Stejně tak není špatně nepohlídat sousedce dítě, máte-li jiné plány anebo chcete odpočívat. Jak se naučit říkat ne bez pocitů viny?
4. Neřeknete, že tohle se vám nelíbí
Někdo vám řekl nebo udělal něco, co vám nebylo příjemné, vadilo vám to, zranilo vás to. Ale vy mu to neřeknete, protože co kdybyste ho tím naštvali, urazili nebo ranili… Cítíte ten paradox? Raději necháte lidi, aby ubližovali vám, než abyste vy udělali cokoli, co by možná mohlo vadit jim.
5. Neustále se přizpůsobujete
Nesnášíte horory, ale stejně na ně s kamarády chodíte a ani vás nenapadne říct, že byste příště radši zašli na romantickou komedii. Partner miluje stanování, a i když vy toužíte spíš po pětihvězdičkovém hotelu, sbalíte si spacák, protože mu přece nebudete kazit dovolenou… Zkrátka se pořád přizpůsobujete ostatním a ani náznakem nedáte najevo, že by to někdy mohlo být i obráceně – že by jednou ostatní udělali něco podle vás.
6. Jste tu pro všechny, jen ne pro sebe
Kdykoli někdo něco potřebuje, najdete si na něj čas i energii. Ale na vás vám toho moc nezbývá. Pomůžete kamarádce s mytím oken, ačkoli přes ta vaše už není vidět. Pohlídáte sestře děti, aby mohla jít cvičit, třebaže vy už jste na józe nebyli půl roku… Je jen otázka času, kdy vám dojdou síly. Protože když děláte i něco pro sebe a věnujete se vlastním potřebám a zálibám, dobíjíte své energetické zdroje.
7. Vyhýbáte se konfliktům
Asi jen málokdo vyhledává hádky a spory, natož aby si je užíval. Ale když to jinak nejde, je třeba do konfliktu jít a s větší či menší ctí to ustát. Vy z nich však máte takový strach, že uděláte cokoli, abyste jim předešli. Než aby se na vás někdo jen křivě podíval (anebo vy na něj), vyhovíte mu v podstatě v čemkoli. Jenže když se za sebe nikdy nepostavíte a nezabojujete za své potřeby, dojdou vám síly. A pak vám hrozí velmi silná frustrace, vztek a pocity zmaru, možná až deprese.
8. Potřebujete ujištění od okolí
Nestačí vám někomu vyhovět, ale navíc nutně potřebujete ujistit, že jste mu vážně vytrhli trn z paty, udělali mu radost… A když tohle ujištění dostanete třeba i od jeho kamarádů, rodiny či kolegů, cítíte se skoro blaženě. Potřebujete slyšet ocenění, protože se o sebe nestaráte a neumíte sami sebe pochválit. Pro váš dobrý vnitřní pocit je tudíž nezbytné, aby vám ho dodával někdo „zvenku“.