Myslíš, že jsem tlustá? Pravda je důležitá, ale něco člověk nepotřebuje vědět za každou cenu

Pravdomluvnost je ve filmech velmi vděčné téma. Občas někdo navrhne: „Zkus být jeden den ve všem absolutně upřímný. Ale opravdu ve všem.“ Hrdinové a hrdinky to dodržují v práci i doma a většinou tím své bližní zostudí nebo dopálí natolik, že s nimi odmítnou komunikovat, případně od nich rovnou odejdou. Na konci pak přichází katarze: milenci si odpustí a padnou si do náruče.

Nebo se naopak rozejdou, najdou si někoho jiného – a samozřejmě mnohem lepšího. Někoho, koho by nepotkali, nebýt země spálené tou žhavou upřímností, po které pak už ani tráva neroste, takže se opravdu musí začít jinde a daleko. V tuto chvíli film končí. A to je škoda, protože by člověka zajímalo, jak dotyční hrdinové s pravdou pravdoucí za všech okolností pochodili v dalším vztahu, v další práci, v dalším životě…

Ale zpět do reality. Je třeba říct, že se nebavíme o zásadních věcech, které by měl protějšek určitě vědět: že trpíme nějakou chorobou, seděli jsme ve vězení, nemůžeme mít děti, máme dluhy… Bavíme se o běžném, každodenním životě.

Chystáte se na dovolenou. Obhlížíte se kysele v zrcadle v plavkách (zase jste do nich od loňska nezhubla). Zrcadlo totiž bohužel nelže nikdy, a když si v něm připadáte tak nějak objemnější, většinou i tak nějak objemnější jste. Schlíple před manželem utrousíte: „Myslíš, že jsem tlustá?“ Samozřejmě že nečekáte PRAVDU. Čekáte nepotvrzení. Něco jako: „Neblbni.“ Nebo: „Mně se líbíš, taková jaká seš.“ A i alibisticky vyhýbavé „Tvoje starosti bych tak chtěl mít“ je stokrát lepší než lakonické „Seš, vypadáš jak velryba“.

Rozbrečíte se – nebo rozzuříte: „Bych tě chtěla vidět po třech dětech…“ Partner na to: „Tak ses neměla ptát. Já nikdy nelžu.“ Objektivně se jeho odpovědím nedá nic vytknout. Nekecá. Opravdu jste tlustá. A jestli jste nechtěla znát jeho skutečný názor, tak jste měla držet jazyk za zuby. Čemu ale tato upřímnost prospěla? Domácí pohodě určitě ne.

A teď to vezměte z opačné strany. Manžel přijde rozhozený z pracovního pohovoru. Je mu třiapadesát, třetí měsíc marně shání místo. Když už mu odpovědí na třicátý odeslaný životopis tři firmy a jedna ho chtěla vidět, byla to paráda. Neklaplo to. Partner vám položí otázku: „Můžeš mi říct, co dělám špatně?“ A jistě nečeká upřímně sarkastické: „Všechno.“

Když je člověk ponížen, uražen, rozbolavělý, znejistělý, pak by za některý druh humoru možná i střílel. Čím si jeho žena pomůže, když mu od srdce naservíruje, jak to opravdu cítí: „Prostě seš pomalej a hlavně pan Chytrej, co ví všechno nejlíp, na to ti nikdo není zvědavej.“ Možná má pravdu. Možná vidí, v čem je zakopaný pes: v jeho egu, v podcenění situace… Ale proč to vytahovat zrovna ve chvíli, kdy potřebuje trochu podrbat za uchem a ne kopnout?

Dětinské „Mě ale taky nikdy nikdo nedrbe za uchem, a to překonávám horší věci “ přenechme nezkušeným novomanželkám. Zkušené ženy vědí, že některé pravdy vydrží počkat. Že za mužským egem se často schovává malý vyděšený chlapeček, který zrovna teď potřebuje vědět, že i když ve svých očích selhal, u vás ne. Pokrytectví? Ne. Zkušenost a taktnost.

Nic neplatí absolutně. Existují lidé, kteří si zakládají na tom, že si nepotrpí na žádné tanečky. Rovnou odpálit míček i těch největších kruťáren mezi oči. Protože potřebují VŽDYCKY vědět, na čem jsou.

„Už mě nepřitahuješ. Jasně že se mi líbí mladší.“ Skutečná pravdivá reakce na to, proč odmítá s pravdymilovnou ženou spát.

„No to tvé podnikání… Kdybych ti ho nesponzoroval, tak seš na pracáku.“ Pravdivá odpověď na otázku, co říká její snaze seberealizovat se pečením dortů.

„Nikdy ti to neřeknu.“ Upřímná a jasná odpověď partnerce na otázku, kolik vydělává. Obzvlášť potěší, když je doma na rodičovské s „jeho“ dětmi.

„Jsem s tebou, protože se sama neuživím, ale hlavně na mě nešahej.“ Pravda pravdoucí, když se muž, kterému narostlo panděro, pídí, proč žena ochladla v sexu.

Ve vztazích je potřeba vědět, do které sorty ten druhý patří. Jestli pravdu znát CHCE! Anebo ho fakt, že mu ji za každou cenu servírujete, protože to vyhovuje VÁM, zraňuje a nebaví. Mimochodem – když se zeptáte párů, které jsou dlouho spolu a klape jim to, na recept, vzácně se shodují ve třech bodech: Zachovat si humor. Nechat druhému prostor pro malá tajemství a neptat se. A když už se partner zeptá, tak odpovídat s taktem.

Logici vyžadují pravdu podloženou fakty. Nelogici pravdu často odvodí intuicí. Výsledek je skoro stejný. Pravda je důležitá. Pravda je základ důvěry. Některé pravdy ale nepotřebuje člověk vědět za každou cenu. Některé pravdy je třeba převléknout z kabátu neomalenosti do kabátu vlídnosti. Už před padesáti lety Vladimír Merta zpíval: „Pravda je omamná květina. Slabé nezabije a silné nezahojí.“ Hledejme ji. Ale s citem. Způsobem, jakým sdělujete pravdu svému partnerovi, se nejvíc pravdy dozvíte sami o sobě.

Jak a kdy říct dětem pravdu o Ježíškovi?