Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:
Dobrý den, manžel se zamiloval, vysvětlil mi, že jsem strašná ženská, špatná kuchařka, hrozná matka, stíhačka, hysterka, nedbám o sebe, neuklízím, že on se dusí, nemůže žít svůj život, už léta trpí… A odešel k milence (je rozvedená a žije sama). Příšerně mě naštval, protože to, že se zamiloval, to se může stát, ale takhle se chovat, když předtím roky neměl jedinou stížnost, tak to mě nadzvedlo. Podle mě si jen sám před sebou omlouval, proč odchází.
Tak jsem si sbalila tašku a odešla jsem bydlet ke kamarádce (ona je také rozvedená a bydlí sama). Napsala jsem mu, že to všechno uznávám, že jsem hrozná, že mě to mrzí a že teda mizím z jeho života. A až se vrátí děti odpoledne ze školy (chodí na druhý stupeň), ať se o ně začne starat, já že doma nebudu. A blokla jsem si ho. Hodně mi to ulehčil, protože okolo svého odchodu udělal veliké drama – a bohužel i před dětmi, takže o všem věděly, čímž mě naštval ze všeho nejvíc. Jinak bych se snažila je z toho vynechat. Vysvětlila jsem jim, že to není proti nim, že tatínek se o ně bude chvíli starat sám (jako otec je fajn, to není problém) a samozřejmě budeme v kontaktu.
Večer za mnou přišel k té kamarádce, nadával mi, že takhle si to nepředstavoval a tak. Schválně jsem se chovala pokorně, i když bych ho nejradši něčím praštila, v klidu jsem mu zopakovala, co všechno mu na mně vadilo, a že já to všechno uznávám a on teď musí na základě toho vzít zodpovědnost za všechno, co říkal a dělal. A že je to teď na něm, být dobrý otec, dobrý kuchař a může začít žít svůj svobodný život beze mě. A kamarádka mu řekla, že jestli nevypadne, tak na něj zavolá policajty.
Připadám si jako hrozná mrcha, samozřejmě jsem šíleně nešťastná a manžel mi chybí, ale ze všeho nejvíc jsem naštvaná a nemůžu se na něj ani podívat. Co si o tom myslíte, mám nějakou šanci, že se vrátí? Anebo bych mu měla dát najevo, že o něj pořád stojím? Myslíte, že jsem to tímhle definitivně zkazila? Děkuju vám za názor. Sára
Odpověď
Milá Sáro, podle toho, co píšete, soudím, že jste rázná ženská, která je sice uvnitř křehká a zranitelná, ale navenek dokáže předvést pěkné „tóčo“. Vaše názorná ukázka převzetí zodpovědnosti je velmi návodná a váš muž určitě pochopil, o co všechno se doma staráte a kolik toho máte na hřbetě. Až sem bych vám samozřejmě zatleskal, kdybych byl žena-kamarádka, která v kavárně souzní s vaší křivdou.
Na druhou stranu je třeba říct, že silová řešení nemají dlouhodobě naději na úspěšnou obnovu vztahu. Představte si, že by vám třeba on na oplátku přestal posílat peníze a řekl by, že si máte zkusit, jaké je to chodit do práce a živit rodinu. Ten příklad neuvádím proto, že bych žil v předpotopním stereotypu, že ženská se stará o domácnost a děti a chlap vydělává. Vůbec ne. A také nevím, jak máte nebo jste měli v manželství rozdělené role. Můj prvoplánový příklad měl jen demonstrovat, že emoce jsou v rozchodech pochopitelné, ale že dospělí lidé, kteří mají děti, se ke šťastnému konci málokdy doberou citovým vydíráním nebo přehnanými gesty.
Až opadnou emoce (pokud už náhodou neopadly), měli byste si sednout a vysvětlit, co každý z vás cítil během těch posledních let. Stanovte si pravidlo, že začnete každý sebekritikou. Nesmíte se obviňovat a vyčítat tomu druhému, za co všechno může, vyhněte se vyjmenovávání dlouhých seznamů hříchů, jak to máte těžké a co vše jste dělali pro toho druhého. Ano, vím, že je to těžké a že z vašeho nitra se valí tsunami nespravedlností. Ale pokud tomu vlnobití křivd, které vámi cloumá, podlehnete, vypadne z vás jen proud výčitek, sebelítosti a kritiky. A takhle si předem uzavíráte cestu k vzájemnému pochopení.
Když ale na setkání překvapivě začnete u sebe a vyperete vlastní špinavé prádlo, váš muž bude překvapen. Vyzvěte ho, aby s vámi v této hře pokračoval a zkusil také říct, co si myslí, že pokazil on. Pokud se vám to povede, udělali jste ohromný krok k napravení komunikace. Milenky jsou z definice často dočasné, a pokud bude mít váš muž vyhlídku, že něco, co mu doma vadilo, bude jinak, váš vztah bude mít naději.
Uvědomte si, že vztahy kazí vždycky oba dva. A v tuto chvíli - přestože se cítíte odložená - máte příležitost prozkoumat, proč manžel odešel za jinou ženou. Jeho jistá chyba spočívá - jako většinou u všech chlapů - v uzavřenosti a neschopnosti vysvětlit své ženě, v čem se cítí nešťastný. Tohle už napravit nelze, protože minulost už proběhla. Řekněte si, že člověk může dělat chyby, ale byl by hlupák, kdyby stejné chyby opakoval i v budoucnosti.
V dlouhodobých vztazích se partnerům v hlavách usazují zaběhané vzorce chování. Ty pak vedou k tomu, že se situace opakují a reakce partnerů jsou pořád stejné. Muž třeba odchází z konfliktu, místo aby se zdravě pohádal. Žena se například útočně pouští do manžela pokaždé, když přijde z práce a je naštvaný. Tyhle očekávané reakce, které se stále opakují, pak vyvolávají pocity frustrace typu: ať udělám cokoliv, bude to špatně. Po letech a letech stejných vzorců pak jednomu dojdou nervy a místo řešení – uteče.
Co mluví pro šanci na obnovu vztahu? V dlouhodobých vztazích existují silné přitažlivé síly, které v hádkách nejsou cítit, ale jsou tam stále přítomné. Jakákoliv změna chování dává vztahu naději na šťastný konec. V rozchodech je důležité potlačit ego a pocity nespravedlnosti a podívat se na vztah očima toho druhého. (Já vím, že teď vám to zní jako neproveditelné, ale zkuste to.) Někdo z vás musí prolomit ty ledy, které jste si kolem sebe postavili. A víte, kterou myšlenku musíte zapudit? Proč mám začínat u sebe já, když za všechno může on? Tuhle.
