Můj partner se o mě nezajímá, mluví jen o sobě a svých problémech. Žiju s narcisem? Jsem bezradná

Na adresu jakztohoven@firma.seznam.cz přišel následující dotaz: Dobrý den,

tíží mě jeden problém. Můj přítel se chová jako sebestředný narcis a myslí jen na sebe. Jsme spolu už půl roku a nikdy se mě ani nezeptal, jak se cítím. Stále dokola hovoří jen o svých problémech, o svých pocitech, o své nejistotě a strachu. Moje pocity, trápení nebo běžné věci ho vůbec nezajímají. Myslíte, že se to zlepší, co mám dělat? Když na toto téma zavedu řeč a začnu mu svěřovat, co mě trápí, okamžitě to otočí na sebe.

Díky za odpověď, Hana

Milá Hano, to je těžká otázka, ale pouze zdánlivě. Nejprve zapomeňte na odborné diagnózy, které svému příteli dáváte. Vím, je to dnes móda vysvětlovat každý problém osobnostních rysů nějakým dobře znějícím slovem. Ale zapomeňte na to. Nikam to nevede, váš problém to neřeší.

Položte si otázku, proč má váš přítel potřebu stále dokola hovořit jen o sobě? Co mu v životě chybí nebo chybělo, že se to snaží touto cestou „ucpat“? A hlavně, proč to říká právě vám? Při hlubším zamyšlení zjistíte, že máte v podstatě dvě možnosti. Buďto odejít a tohoto „břemene“ se zbavit, nebo se snažit pochopit a tonoucího zachránit. Pochopit tím, že budete naslouchat, naslouchat, naslouchat a pamatovat si. Problém sebestředných lidí, a můžete mi věřit, že takový je každý třetí z nás (za 20 let praxe opravdu vím, o čem mluvím), spočívá v zásadě v jedné velké neuspokojené potřebě. Sebestřední jsou bez výjimky lidé, kterým život nenaslouchal v době, kdy měl. Nebo je nikdo nebral dostatečně vážně, když si respekt měli právem zakusit.

Víte, lidská duše v podstatě žízní po přijetí a ocenění. Když se člověku této „drogy“ nedostává, stává se z něj trosečník na opuštěném plavidle. Sice zoufale vesluje vpřed, ale nikdy si není jistý, jestli opravdu tím správným směrem.

A vy, tím jak nasloucháte, jste v podstatě maják, který do jeho srdce přináší svou přítomností alespoň trochu naděje. A možná, vydržíte-li svítit dostatečně dlouho, se jeho duše uzdraví (proces hledání „pevné půdy pod nohama“ skončí) a on naplno zamíří do bezpečného přístavu vaší náruče. Přestane těkat, začne se aktivně zamýšlet nad světem, který ho obklopuje. Možná, že i pocítí vděčnost a chuť tomuto světu (a vám zejména) i něco vrátit. Tedy, máte-li chuť být majákem, vydržte. Není to snadná role a rozhodně nepřináší rychlé výsledky. Ale takový už je úděl majáku.

Umět se vymanit z role oběti stojí spoustu úsilí, ale bez toho nikdy nebudete spokojené.