Článek
Na adresu jakztohoven@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:
Dobrý den, chci se s vámi poradit v jedné věci. Manželovi je 55, mně je 40, jsem jeho druhá žena. Nerozvedla jsem ho, seznámili jsme se až pár let po jeho rozvodu. Mám takový problém. Myslím, že máme pěkné manželství, na muže si nemůžu v zásadě v ničem stěžovat. Až na jednu věc: Na můj vkus má moc blízký vztah se svou exmanželkou. Často si telefonují i píšou, a třeba když šel můj muž na velké vyšetření do nemocnice, šla tam s ním jako doprovod ona.
Nemyslím si, že spolu něco mají, ona je podruhé vdaná a vypadá také spokojeně, ale prostě mi to vadí. Někdy si připadám jako páté kolo u vozu. Několikrát jsem se na to muže ptala, ale prý je všechno v pořádku a jsou jen kamarádi. Jenže já z toho mám opravdu špatný pocit, dalo by se říct, že žárlím, i když jakoby nemám na co. Ale nechci mu to samozřejmě zakazovat nebo dělat potíže, nejsem žádná stíhačka. Ale co když bude třeba těžce nemocný, to u něj bude také vysedávat ona? Vlastně nechápu, proč se rozváděli, když jsou pořád tak zadobře. Co si o tom myslíte? Děkuju za odpověď. Vlastina
Odpověď
Dobrý den, moc děkuju za dotaz. Myslím, že mluvíte z duše mnoha lidem, kteří něco podobného zažívají ve svých vlastních vztazích. Mnoho z nás žije jistě ve vztahu, kde naši partneři mají již něco za sebou – třeba manželství, děti a tak dále.
Jak fungovat ve vztahu, kde se občas objevuje i bývalý partner nebo partnerka, někdy děti? Jak si nastavovat hranice a hledat, co oběma vyhovuje? Těžká otázka. Nutno říct, že neexistuje žádný recept. Každý jsme jiný, různí lidé tyto „relikty“ předešlých vztahů prožívají různě. Jednomu vadí velice, druhý nemá problém. Jediné důležité je, jak se v tom cítíte vy.
Přijde mi opravdu moc důležité tato témata přinášet a začít se o nich bavit. Nedělat z nich tabu. Takže ještě jednou díky za dotaz a za odvahu s tématem a vlastním prožíváním přijít. Jen je nutné říct, že zde máme jen pár řádek, nezvládneme tedy celé bohaté téma řádně probrat. Berme to tak. Jistě by šlo napsat mnohé.
Jednak se zdá, že máte opravdu fajn vztah. Váš muž si vás vybral, vzal si vás a tráví s vámi svůj život a věřím, že to je důkaz jeho lásky a zájmu. Z toho mála, co píšete, se zdá, že jste spolu rádi a rozumíte si.
Nevím, jaká je vaše osobní historie. Ale do nějaké míry víme, že se v nás bývalí partneři nějakým způsobem zapisují. Pokud s někým žijete dlouho, jedná se o výjimečný vztah, který se usadí hluboko. I když se třeba nakonec nepovede a lidé se rozejdou, skrze zažité zkušenosti mohou zůstat blízcí. Pokud se jedná o přátelství, jak říká váš muž, může jít o blízkou „životní“ osobu.
Znáte jeho bývalou ženu, potkáváte se někdy? Jaká je? To, že váš manžel má se svou bývalou ženou hezký vztah, může ukazovat, že je to člověk, který umí komunikovat, odpouštět, udržovat dlouhodobé vztahy. Za mě spíše pozitiva, která mohou být znát i ve vašem partnerství. Na druhou stranu máte samozřejmě nárok na to, cítit, že vás to štve. Nemusíte být chápavá až za svoje hranice…
Určitě se za sebe můžete postavit. A o to možná právě jde: Abychom uměli ve vztazích projevit a dát prostor i sobě a svým potřebám. Nemusíte být vždy chápavá, když vám něco nesedí, je dobré s tím jít ven, nemá smysl se přetvařovat a trpět.
První krok je za mě tento: Upřímně se podívat, jak vám v tom všem je a co byste pro sebe potřebovala jinak. Manžel také potřebuje vědět, na čem je. Možná to prospěje celému vztahu. Třeba vám vysvětlí, proč je pro něj důležitá, a vy budete klidnější. Třeba pochopí on vás a najdete kompromis. Je možné svoje nepříjemné pocity s manželem nějak sdílet, mluvit o tom? Je možné, že by své vztahy kvůli vám omezil?
Věřím, že oba máte svůj pohled na věci, které potřebujete. Ne vždy musí zvítězit pravda jednoho nad druhým, věřím, že se vyplatí hledat cestu, u které mohou žít obě pravdy zároveň.
