Manželství dnes a před desítkami let? Teď je to mnohem větší dřina

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Žít sám není snadné, ale život v páru je občas také pěkně náročný. Udržet ve vztahu pohodu i po mnoha letech, dokázat zažehnout jiskru i poté, co vyprchá zamilovanost, řešit vzájemné konflikty se ctí a grácií, neustále vztah posilovat, je prostě dřina. Odborníci se shodují, že dnes je to mnohem složitější než před několika desítkami let. Proč?

Mobilní telefony, e-maily, internet… To jsou všechno výdobytky moderní doby, které nám usnadňují pracovní život. Ale také nám komplikují oddělovat práci od soukromého života, protože jsme v podstatě stále dosažitelní. A šéfovi se těžko říká: „Promiň, teď nemůžu, protože zrovna s miláčkem večeříme.“ Navíc spousta lidí žije v určité finanční nejistotě, kdy se bojí odložit odpověď na pracovní zakázku jen proto, aby ji nakonec nedostal někdo jiný. A tak odepisují na e-maily a zvedají telefony, i když by měli být celým svým já s partnerem.

S moderními technologiemi souvisí i další bod. Kvůli nim je totiž běžnou praxí, že i když jste spolu, vlastně to není tak úplně pravda. Protože všude kolem vás je spousta podnětů, které vás rozptylují.

Jen se podívejte na páry v restauraci, místo aby si při svíčkách a romantické večeři povídaly, kouká každý do svého mobilu. „Chytré telefony byly základem života většiny lidí už před mnoha lety, ale jejich použití bylo omezené. Dnes je používáme na všechno, na ovládání bankovní účtu, nákupy, na prodej a především pro zábavu. Není divu, že jsou vždy v našich rukou a brání nám v kontaktu s našimi partnery,“ upřesňuje britská expertka na sex a vztahy Tracey Cox.

A to není samozřejmě vše. Doma lidem hraje televize, i když na ni nekoukají, počítač je stále zapnutý, takže i při rozhovoru s protějškem po očku sledujete, zda vám nepřišel e-mail, na který čekáte. A večer? Místo, abyste si šli spolu lehnout, třeba si ještě povídali nebo si užili sex, nemůžete se odtrhnout od televize, protože na jedné z několika vašich streamovacích platforem sjíždíte další a další díl oblíbeného seriálu. Pořád je prostě něco, co nás od vztahu a partnera láká jinam.

Sociální sítě vstoupily do interakce párů až děsivým způsobem. Jsou zdrojem hádek, žárlivosti, nutí nás se srovnávat s ostatními a následně pochybovat o vlastních vztazích a našich partnerech. „Každý vypadá na sociálních sítích lépe, bohatěji a šťastněji než my. Jejich partneři jsou nadšenější, štíhlejší, chytřejší než ti naši. Náš mozek sice ví, že to není realita, protože nikdo nepíše ve vzteku nebo depresi nadšené statusy o partnerovi, ale stále nás to nutí pochybovat a být kritičtější k našemu partnerovi,“ tvrdí Cox.

Veškerá lidská komunikace se nebezpečně přesouvá z reálného života do toho virtuálního. Stále méně a méně spolu mluvíme, víc a víc si píšeme, chatujeme, posíláme si textovky plné emotikonů. Povídání je to strohé, rychlé a bezemoční, protože přes displej telefonu těžko můžete číst v partnerových očích, doplňovat konverzaci o gesta a řeč těla.

A naše komunikační dovednosti tak ochabují podobně jako svaly, které delší dobu nepoužíváte. Jenže základem fungujícího vztahu není schopnost napsat skvělý e-mail, ale naopak ta skutečná opravdová výměna informací z očí do očí. Umění mluvit, ale také naslouchat.

V dobách, kdy bylo běžné, že se lidé brali v osmnácti, šlo v podstatě o svazky dvou nezkušených lidí, kteří byli ještě před nedávnem dětmi. Mělo to samozřejmě své nevýhody, ale i výhody. Ti dva dospěli spolu a vedle sebe, jejich představy a touhy se tak nějak promísily, vzájemně se formovaly. Jenže dnes se lidé berou v mnohem pozdějším věku a je to už svazek dvou zcela dospělých, vyzrálých a hlavně zformovaných individualit. Je to víc „já“ než „my“.

Další věc je, že dnešní páry jsou na svůj život mnohem víc samy než dřív. Bydlet s rodiči třeba ve vícegeneračním domě či bytě je spíš rarita, mít je hned po ruce a sdílet s nimi své životy (ne návštěvy na oběd každou sudou neděli) už také není moc v módě. Navíc jak roste věk ženichů a nevěst a hlavně věk, kdy zakládají rodinu, roste i věk babiček a dědečků. Místo toho, aby tak rodiče mohli třeba občas pomoci jim (třeba s hlídáním vnoučat nebo jen radou zkušenějších), řeší leckteré manželské páry spíš to, že péči potřebují jejich staří a nemocní rodiče (říká se tomu sendvičová generace). To vše s sebou nese stres, únavu a obavy, tedy živnou půdu pro podrážděnost, neshody a nespokojenost.

Jedno se ale nezměnilo a asi nikdy nezmění. Za kvalitu svého vztahu nesete vždy primární zodpovědnost vy a váš partner, opravdu platí pořekadlo „jaké si to uděláš, takové to máš“. „Takže i když je partnerství asi těžší, než bývalo dřív, už jen vědomí, že v tom nejste sami, že podobným problémům nečelíte jen vy, je uklidňující. Vnímejte to jako výzvu, to je první krok k tomu, abyste s partnerem vytvořili silný vztah, který tomu všemu odolá,“ dodává Cox.

Šťastné páry existují! Jak si udržet věčnou lásku? Smějte se, věřte si a nedělejte krizi z každé hádky