Manželství jako hledání jistot v nejistém čase… Ochota rodit děti do „přátelství“ klesá se vzděláním matek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Vynechme příběhy lidí, kteří se už v nějakém manželství zklamali, prošli si náročným rozvodem nebo přišli o partnera po delším spokojeném soužití. Ti přistupují ke svatbám opatrněji. I když ani to neplatí absolutně, protože spousta dvojic našla štěstí až na druhý (či další) pokus. Jak kdysi vtipně prohlásil Miloš Kopecký, „každé nové manželství je vítězství optimismu nad zkušeností“.

Manželé Sovákovi se seznámili na brněnské technické univerzitě. Společně odjeli do Kanady na studijní stáž. „Po promoci jsme se tam vrátili. Původní idea byla na pár měsíců, ale protože jsme se jako ajťáci chytali, pobyt se nám protáhl na osm let,“ vypráví Lenka Sovák. Dnes už jsou zpět v Česku a mimo jiné si přivezli i jednu zkušenost.

Ne že by kdy měli něco proti svatbě, ale aklimatizace v cizí zemi je vytížila natolik, že ji neřešili. Pak ale firma, kde Lenčin manžel Luboš pracoval, pořádala večírek. „Přišla jsem jako jeho doprovod a po chvíli se se mnou dala do řeči jedna dáma. Mluvily jsme společensky o všem možném. Když mi chválila manžela, vyklopila jsem, že nejsme sezdaní.“ Lenka toto setkání dávno pustila z hlavy, když si zaměstnavatel jednoho dne zavolal Luboše „na kobereček“ .

„Ukázalo se, že ta moje večírková společnice byla jeho žena a mluvila s ním o nás dvou,“ vzpomíná Lenka. „Šéf tehdy Lubošovi ostře řekl, že jej považuje za spolehlivého člověka. Proto si nepřipouští, že by mě snad tahal za nos, a pokud chce ve firmě zůstat pracovat, jistě si dá soukromý život do pořádku.“

Sovákovi se poté vzali do dvou měsíců. Počítají se ke střední vrstvě a začali si všímat, že v této kategorii lidé okolo nich spolu jen tak „na hromádce“ nežili. „Můžete být single, to je v pořádku. Ale když se dáte s někým dohromady, Kanaďané jsou konzervativní a dlouhodobý vztah musí mít vývoj. Jinak vám jedou body dolů.“

Jenže ani ateistické Česko není tak liberální, jak se navenek tváří. V roce 2007 přišel významný brněnský sociolog Ivo Možný se zajímavým zjištěním. „Podíváme-li se na demografickou mapu republiky, převahu nemanželských dětí nenajdeme v univerzitních centrech,“ napsal tehdy pro časopis Respekt. Nejvíc jich je v chudých okresech na severu Čech a severu a severovýchodě Moravy. A velkou roli podle Iva Možného hraje v tomto směru také vzdělání matek. Čím je vyšší, tím menší je ochota žít s otcem svých dětí jen tak na psí knížku.

Ivo Možný zemřel v roce 2016. Nedožil se koronavirové epidemie ani války na Ukrajině, ale jeho slova platí. Důvod? „Pro chudší muže s nižším vzděláním je ‚psí knížka‘ samozřejmě výhodnější. Snáz se vyvážou z povinností vůči dětem i ženě, která jim je porodila. Kde nic není, tam si na nich expartnerka ani stát nic moc nevezmou,“ vysvětluje tento jev psycholožka Hana Novotná. Méně vzdělané, tedy většinou i chudší ženy, totiž častěji přistoupí na to, „mít chlapa“ za každou cenu, a doufají, že to tak nějak vydrží.

Jenže manželství je jako firma s určitými pravidly. Zakládá se, aby se postarala o děti a další členy rodiny v oslabení, jako jsou třeba senioři nebo lidé se zdravotním handicapem, vysvětloval neromanticky psycholog a terapeut Petr Šmolka. Jakmile jde do tuhého, právně ukotvený vztah je větší jistota pro oba partnery. Jako manžel/ka se například od lékařů dozvíte, co je s partnerem, který leží v nemocnici ve vážném stavu, a máte i možnost nějakým způsobem koordinovat léčbu.

Praxe ukázala, že ženy a muži, kteří spolupracují a podporují se emočně i materiálně, protože dva jsou vždycky víc než jeden, krizemi světa proplouvají snáz. „Střední a vyšší vrstvy si jsou toho vědomy a jsou méně ochotné tolerovat tomu druhému otevřená, úniková vrátka. Z úředně nebo církevně zaštiťovaného manželství se přece jen nevystupuje tak snadno jako z autobusu a na tom nemění nic ani vysoká rozvodovost,“ uzavírá téma Hana Novotná. Tedy svatba není „opičárna pro příbuzné“ ani velkolepá akce, aby se nevěsta chlubila fotkami na instagramu, ale nové hledání jistot v nejistých časech.

Manželství opět v kurzu: Generace Z si nemyslí, že je to jen papír