Hlavní obsah

Manžela jsem dřív na slovo poslouchala, ale teď na něm vidím chyby. Vadí mu, že už k němu nevzhlížím

Foto: Gladskikh Tatiana, Shutterstock.com

Foto: Gladskikh Tatiana, Shutterstock.com

Čtenářka Martina se vdávala z lásky a ke svému muži vzhlížela jako k pánubohu. Co řekl, jí vždycky přišlo hodné obdivu. Po 15 letech jí ale spadly růžové brýle. Jenže co teď s tím, když si manžel na její poslušnost a obdiv zvykl?

Článek

Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:

Dobrý den, jsem vdaná už 15 let, máme větší děti. Pracuju celkem úspěšně v oboru, který jsem vystudovala na vysoké škole, ale časem jsem jeden svůj koníček dovedla k takové dokonalosti, že se tím dokážu částečně živit. Takže mám dvě práce, které mě jednak dohromady dobře živí, navíc mě baví, a také mě to chrání před stereotypem. Ale můj muž na mě doráží, že se musím rozhodnout, že musím dělat buď jedno, nebo druhé, že takhle nedělám nic pořádně. A pořád mě s tím otravuje. Nedá mi pokoj. Přitom já vydělávám víc než on, o rodinu se také starám víc než on.

Dokonce řešil, kdy mám přestat kojit. Dřív se mi to líbilo, přišel mi rozumný. Ale začínám toho mít dost.

Strašně mě tím štve, a když jsem se nad tím zamyslela, vlastně to dělá celou dobu. Od začátku mi mluví do toho, jak se oblékám, jaký mám účes, co budu vařit, co dělám, kam jdu, na co se chci dívat, co mám číst… Dokonce řešil, kdy mám přestat kojit. Dřív jsem si toho tak nějak nevšímala, často mi přišlo, že je rozumné, co říká, většinou jsem ho poslechla a nevadilo mi to, líbilo se mi, že má o mě zájem. Ale teď už toho mám dost, podle mě to dost přehání. Snažím se jeho řeči ignorovat, on se pak urazí a kňourá, že je zbytečný, když já přece vím všechno nejlépe. Tak nevím, co mám dělat, ale opravdu mi strašně leze na nervy a neumím si představit, že bych s ním měla zůstat, až budou děti velké. Je nějaká rozumná cesta, jak to vydržet, abych se z něj nezbláznila? Děkuju, Martina.

Odpověď

Milá Martino, nelekejte se, neděje se vám nic jiného než tisícům párů, které se po letech probudí do jiné fáze manželského vývoje. Zkusím vám vysvětlit, proč vás nyní štvou věci, které vám dříve nevadily, a proč intenzita vaší naštvanosti dramaticky narůstá.

Když jste před patnácti lety vstupovala do vztahu, procházela jste obdobím zamilovanosti, které odborníci označují jako symbióza nebo také psychóza. V této fázi vztahu neexistuje vaše ego, jelikož cítíte, že všechno se má dělat pro společné dobro, nejen pro sebe.

Na začátku si z muže uděláte guru a pak, jak léta běží, si uvědomíte, že už přemýšlíte jinak.

Vaše já je v symbióze potlačeno a vy toužíte spát společně pod jednou dekou, chcete, aby partner dostal lepší porci jídla, a přijímáte partnerovy názory bez kritického myšlení. To vede často k zakonzervování rutin, které pak v manželství zůstávají platné dlouhá léta. Prostě si na začátku z muže uděláte guru, který „má přece rozumný názor na všechno“, a pak, jak léta běží, si uvědomíte, že v jiné fázi vztahu už nad jeho postoji přemýšlíte jinak. V období chemické zamilovanosti si páry často nastavují stereotypy, rutiny a manželská dogmata, aniž by věděly, že takto důležité věci definují de facto na drogách (tedy v psychotické fázi vztahu).

Vy se, Martino, evidentně nacházíte v diferenciační fázi. To znamená, že nyní hledáte uspokojení pro své vlastní ego a pak teprve berete do úvahy společné potřeby. A pozor, na tom není nic špatně. Nezkoumejte se a nehledejte chybu v sobě. V této fázi vztahu si prostě jen začínáte uvědomovat chyby, které manžel měl vždycky, ale vy jste je nechtěla vidět. Začínáte se zajímat o svůj život mimo vztah s manželem a z této perspektivy hodnotíte, jestli vám svazek ještě dává to, co potřebujete.

Ve vašem případě se vám podařilo naplnit očekávání vlastních schopností. Dokážete zvládat dvě práce, dokážete vydělat víc peněz než manžel a umíte se postarat o děti a domácnost. Vaše emancipační pudy vás vystřelily do dalšího levelu a vy jste se někam posunula. Váš partner se zuby nehty drží starých postupů ze symbiotické fáze a neuvědomuje si, že ztrácí pozici mentora, kterého budete bezpodmínečně poslouchat. Řekněme si to jednoduše ostravsky: vy jste se ve svém seberozvoji posunula a on zůstal trčet na chvostu vaší manželské lodi.

Co s tím? Nyní je řada na vašem partnerovi. Pokud pochopí, že jste si ošetřila potřeby svého já a že jste připravena se vrátit ke společnému my jen v případě, že na sobě také zapracuje, má váš vztah šanci. Další fáze se jmenuje trénink, v němž si oba partneři zkoušejí, jak jim jde život, ve kterém se starají jak o své ego, tak o společné štěstí. Když ale váš muž zůstane trčet někde v symbióze a bude na sílu prosazovat své postavení guru, které dávno ztratil, budou jeho vyhlídky na fázi trénink víc než mizerné. Takže, Martino, promluvte si s ním a vysvětlete mu, že musí přestat žít v minulosti a začít se seberozvojem. Když vás nedožene, vy půjdete pravděpodobně dál. Je to na něm.

Načítám