Článek
Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:
Dobrý den, manžel mi oznámil, že někoho má, zamiloval se a odchází. Byla jsem v šoku, málem mě odvezli, byla jsem jako robot a pořád jsem v takovém prostě špatném jakoby snu. Ale nedělala jsem nic, co také mám dělat, když mi tohle řekne? Myslela jsem, že k ní teda rovnou odejde. Ale on se urazil, protože čekal, že budu něco dělat, brečet, prosit, scény. Nevím. Křičel, že ho vůbec nemiluju, a naštval se. Nechápala jsem nic. Odešel k ní, ale pořád se vrací domů, k ní jenom chodí, občas tam přespí nebo je s ní o víkendu.
Já se s ním od té doby nebavím, nestarám se o něj, nespím s ním a nevšímám si ho. On chce pořád něco řešit, mluvit, protože on teď má lásku, takže ho musím pochopit. A pořád ho zajímá, proč je mi jedno, že on někoho má. Já na to, že s ním nic řešit nebudu, já ho přece chápu, má milenku, zamiloval se, chce odejít, mě už nechce, je to jeho problém, ať si to řeší sám. Sice jsem nešťastná a v hlavě se hroutím, ale co mám asi tak dělat. A on se pořád vrací, s dětmi dělá jakoby nic.
Jenže za mnou přišla ona, jak si to jako představuju, že ho k ní nechci pustit, a ptala se, proč se nerozvedu. Já jí říkám: Vezměte si ho třeba hned, ale proč já bych se rozváděla, já přece neodcházím. Ona se naštvala a on potom také, když mu to řekla. Oni prý nechtějí rozvracet rodinu, tak se mám rozvést já, až jako budu chtít. Máte, prosím, radu? Děkuju. Blanka
Odpověď
Dobrý den, Blanko. Co mne po přečtení vašeho příběhu okamžitě napadlo, byla citace z Písma. „Má je pomsta, praví Pán.“ A vy jste první kolo tohoto velice surového dramatu ustála na výbornou. Neoplácíte, respektujete, jdete dál a nenecháte se zlomit ohromnou mírou lidské malosti a ubohosti, kterou na vás kydají ty dvě morální trosky. Jste skvělá!
Ale zatím není dobojováno, nic nekončí a vy se musíte mentálně připravit na druhé dějství. Tam už ale aktivní být musíte. Co mám konkrétně na mysli?
Každý vztah má dvě roviny. Tu neviditelnou (mezilidskou) a tu viditelnou (majetkovou). Mezilidské vztahy tvoří de facto veškerý sociální kapitál, který oba partneři během svého spolužití vybudují, nashromáždí. Společní přátelé, kolegové a známí, kterými se jejich sociální okruh vyplňuje. Není na škodu si proto udělat podrobný seznam těchto společných kontaktů a pečlivě vybrat ty „moje“, které oddělíte od těch „jeho“. Pokuste se poctivě zdokumentovat svůj sociální kapitál v situaci, kdy je vaše společná budoucnost už jen iluze. A tyto kontakty udržovat a neztrácet.
Viditelnou stránkou každého vztahu jsou materiální statky – nemovitostmi počínaje a autem, chatou a psem konče. I zde je nezbytné provést důslednou a férovou inventuru veškerého hmotného majetku a opět precizně oddělit, co je moje a co je jeho. Jak vaše sociální vazby, tak váš majetek jsou to, co vám patří a patřit bude, ať už budete žít ve svém bytě bez manžela, nebo třeba v pronajatém bytě, pokud se odstěhujete. Otázky společného vlastnictví rozhodne soud, tyto položky je potřeba zařadit do kolonky „zatím nedořešeno“.
Ptáte se, co máte dělat, když vám váš muž (pakliže je označení „muž“ v tomto případě vůbec namístě) řekne, že má novou přítelkyni a odchází. Odpovím otázkou. Co když nakonec neodejde? Vím, že se vám ta představa zdá možná absurdní, ale je bohužel více než reálná. Z dosavadního průběhu totiž jasně vysvítá, že slovy sice deklaruje své odhodlání odejít, prakticky ale kolem vás obíhá jako Země kolem Slunce.
Jste to vy, kdo kontroluje situaci, a obávám se, že to budete opět vy, kdo bude muset říct budoucnosti s ním jasné ano, nebo ne. On k tomu odvahu evidentně nemá. Kdyby ano, už dávno by odešel a neměl by potřebu vás týrat. Ustojíte takové dilema? Napište mi, kdyby bylo potřeba. S úctou Samuel Kaufman
Poznámka redakce: Postoj Samuela Kaufmana nevyjadřuje názor redakce, ovšem může vysvětlovat hnutí mysli některých mužů či žen ve vašem okolí.
