Článek
Poradnu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:
Jsem vdaná, děti nechceme, mně bude 40 a manželovi 60 let. Všechno klape, daří se nám. Jenže problém je čas trávený spolu. Všude čtu, jak se ženám muži nevěnují. Jenže já to mám opačně. Ráno vstanu, pak manžel, jedeme do práce MHD skoro ve stejnou dobu. Manžel se vrací z práce dřív. Doma se dívá na TV a podobně. Já se v práci nezastavím. Pak chci 2× týdně do fitka, jednou týdně za rodiči (jsou zatím v pohodě, soběstační, ale člověk nikdy neví). Každopádně přijdu domů, když je tam už manžel. Vždy. On si chce povídat, chápu.
Já bych chtěla být úplně sama aspoň hodinu. Jsem z práce vyčerpaná. V bytě nejde být sama, je malý. Pátky jezdíme na chatu, jen co skončím v práci. Tam jsme zase spolu. Jsem jedináček, zvyklá na samotu. Moc toužím po tom mít jednou za čas prázdný byt. Přijít a nikdo doma, nikdo na mě nemluví, jen relax. To neexistuje. Manžela nechci nijak vyhánět, ví o mém problému a každá diskuze skončí hádkou. Když jsem přišla s tím, že bych na chatu přijela za ním až v sobotu, okamžitě mě nařkne z toho, že mám milence. Jsem už ve fázi, kdy jediný čas doma o samotě je, když jdu k lékaři, takže později z domu, to mám tak 2 hodiny sama. Můžete mi poradit, co dělat? Jsem nešťastná, že mě nechápe. Děkuji.
Odpověď
Milá anonymní pisatelko, budu vám říkat Irenko, abychom tu konverzaci trochu polidštili. Když se na váš problém podíváme zvenčí, uvidíme situaci přímočařeji. Máte mezi sebou docela velký věkový rozdíl. Neříkám, že je to automaticky špatně. Jen je třeba si uvědomit, že ne každý chlap má v šedesáti tak plný kyblík energie jako třeba Jirka Korn.
Někdo by mu měl vysvětlit, že když něco nezmění, budete se mu vzdalovat.
Popisujete, že máte staršího manžela, který je na vás závislý. Tím nemyslím finančně, ale emocionálně. Evidentně potřebuje k životu neustálou přítomnost mladé ženy. Zároveň vás energeticky nestíhá. Zatímco vy toho za týden kromě práce chcete odbavit hodně, jemu stačí vaše přítomnost a televize. Závislost ve vztahu samozřejmě partnerství škodí a jeho fixace na vaši neustálou blízkost ve vás vyvolává frustraci. Není se čemu divit. Jste mladá žena a chcete žít aktivně. Vaše potřeby se v této fázi života prostě začínají lišit.
Většina párů se v podobné situaci musí věnovat dětem a jejich problémům, a tak společně strávený čas bývá vzácný. Vy si ale musíte hledat záminky pro to, abyste si vybojovala čas pro sebe. Na druhou stranu se můžete zkusit vcítit do partnera a pochopit, že právě v šedesáti může váš muž špatně interpretovat vaši touhu po času pro sebe. Pravděpodobně cítí, že vám jeho závislost není příjemná, ale bojí se, že když by vám „věnoval“ víc svobody, že vytvoří příležitost pro jiného muže.
A tady dělá tu velkou chybu. Někdo by mu měl vysvětlit, že když něco nezmění, budete se mu vzdalovat a jeho majetnictví vyústí v přesný opak toho, v co doufá. Aktivní čtyřicátnici prostě nemůže dát na vodítko, s kterým by nejradši prožil většinu dne. Pokud chcete, aby manžel pochopil a přijmul, co vám vadí, měla byste najít osobu, která mu vysvětlí, že jeho chování ničí váš vztah. Jestli nikdo takový v okolí není, zkuste párovou terapii nebo sežeňte manželovi individuální sezení s psychoterapeutem nebo koučem.
Partner by měl mít naopak prostor vyjádřit své obavy. Třeba se u toho dozvíte, že ho něco trápí a neumí si říct o pomoc.
Je mi jasné, že to nebude lehké přesvědčování. Na vás je, abyste mu to podala v pozitivním duchu. Tak, aby si uvědomil, že hledáte řešení, které by oběma umožnilo žít šťastnější život. Vytvořte atmosféru, v níž se budete oba cítit bezpečně. Stanovte pravidla komunikace tak, aby si každý z vás mohl říct, co cítí bez toho, aby se bál reakce toho druhého. Během diskuse nezacházejte do argumentací o detailech. Prostě napřimte komunikaci tak, aby bylo jasné, co mu chcete sdělit.
Mělo by být jasné, že vy potřebujete dýchat a že to neznamená, že si hledáte milence. Partner by měl mít naopak prostor vyjádřit své obavy. Třeba se u toho dozvíte, že ho něco trápí a neumí si říct o pomoc. Povzbuďte ho, když se otevře. Pochvalte ho, že je mužné přiznat slabost, obavu či strach.
Máte to ve svých rukou. A mimochodem, ve vašem dopise o něm nezaznívá mnoho pozitivních zmínek. Snad jen, že vám to klape. Je to skutečně tak hrozné anebo vaši mysl okupuje právě jen jeho otravná závislost? Udělejte si inventuru pocitů. Vzpomeňte si na všechny společné hezké okamžiky a zkuste se na situaci podívat z jeho perspektivy. Třeba nakonec najdete i věci, které děláte blbě i vy.
