Mami, už nejsem panna. Dnešní teenageři říkají rodičům víc i o sexu

Že si její šestnáctiletý syn myslí na jednu svou spolužačku, to Jana věděla, a když spolu začali chodit, nešlo to přehlédnout. Že se ale jeho Anička stala v podstatě okamžitě součástí jejich rodiny a syn naopak zapadl do té její, že nic ohledně nově vzniklého vztahu nebude tabu, to Jana nečekala.

Rodinné oslavy, společné výlety, plány na prázdniny, přespávání v jedné či druhé rodině, to vše se najednou stalo běžnou věcí. „S manželem jsme měli hned jasno, že budeme synovu lásku nejen respektovat, ale ani jim nebudeme do ničeho mluvit, natož jim něco zakazovat,“ říká Jana.

A tak nikdy neřekli ne, když chtěl syn se svou slečnou někam jít, když se zeptal, jestli by u nich mohla Anička přespat nebo zda by mohl přespat on u nich. „Chceme, aby byl v pohodě, neměl potřebu nám cokoli tajit, snažit se nás obcházet a tak,“ vysvětluje Jana, podle které je možná i tohle důvod, proč s nimi syn i jeho slečna rádi tráví čas a nemají žádnou extra snahu se rodičů spíš zbavovat.

Jana sice přiznává, že když z povídání se synem vyplynulo, že jeho vztah s Aničkou už není jen platonický, trochu ji to zaskočilo. „Je mu sice šestnáct, má metr osmdesát a nohu o dvě čísla větší než manžel, ale stejně je to pořád moje miminko,“ směje se. Ale ona i její muž zachovali klid, informaci vstřebali a jen si decentně ověřili, zda se mládež chová zodpovědně. „Děti jsou štěstí, ale přece jen ne v šestnácti. A já se na babičku ještě necítím. Ale syn nás uklidnil, že tohle mají pod kontrolou a můžeme být klidní. Tak jsme, protože má naši důvěru,“ dodává Jana.

Právě s důvěrou v potomky pracují dnešní rodiče podle odborníků prostě lépe, než to dělaly předešlé generace. Ty vlastně předem předpokládaly, že „ti mladí určitě něco vyvedou“, a preventivně se tomu snažily zabránit - zákazy, příkazy, kontrolou.

Dnešní rodiče to mají jinak – restriktivní opatření přichází, až když je k nim důvod. A tím, že svým dětem věří, je vlastně nevědomky motivují k tomu, aby se potomci snažili jejich důvěru nezklamat. Svět není dokonalý, takže stoprocentně to samozřejmě nefunguje, i dnešní mladí „vyvádí“ hlouposti, ale ti, jejichž rodiče jim předem vše zakazují a za každou cenu omezují jejich rozlet, možná častěji. Respekt a důvěra je totiž to nejlepší, co svému dítěti můžete do života dát. „Když dítěti důvěřujete, nejspíš důvěřuje i ono vám. A když ve vás má důvěru, je otevřené, což má dobrý vliv na jeho psychiku, a když přijde nějaký průšvih, můžete mu pomoci, protože o něm víte, netají ho,“ upřesňuje vztahová koučka Lenka Procházka. Navíc pokud se dítě naučí komunikovat s rodiči, půjde mu to i ve vztahu.

Přiznat je potřeba i to, že dnešní společnost je mnohem liberálnější a otevřenější ve všech směrech, obzvlášť pak v oblasti vztahů, sexu, sexuální orientace a podobně. Dovedete si třeba představit, že byste v patnácti svým rodičům řekli, že jste asi bisexuální? „Já si to teda představit nedovedu, ale moje dcera nám to třeba s naprostým klidem řekla. A já jsem za to ráda, protože ať už je či bude její sexuální orientace jakákoli, zásadní je, že ví, že nám to říct může,“ říká čtyřicetiletá Ivana.

A souhlasí s ní i Lenka Procházka. „Naši rodiče žili v době totality a v ní byl primární strach, hlavně nedělat ostudu, nevybočovat, nevyjadřovat se. A to se v nás zachovalo i pro další roky po revoluci. Až teď se volá do světa, že každý může být sám sebou, může se vyjadřovat z hlediska své sexuality a orientace. To prostě dřív bylo mnohdy nemyslitelné,“ říká.

Osvěta, dostupnější informace všeho druhu, to je v tomto případě ku prospěchu. „Mladí si mohou najít všemožné informace, vztahy a intimita nejsou tabu, je to běžná součást života,“ vysvětluje Procházka podle níž se v tomto případě sešly veškeré výhody liberalizace společnosti a respektující výchovy, kterou současní rodiče velmi často praktikují.

Rodičovství nikdy nebylo snadné, ale poslední roky se vše opravdu rychle mění a zorientovat se je těžké. To za nás nebylo aneb Rodičovské výzvy 21. století: Netolismus, psychika i sexuální orientace