Lék na zlomené srdce? Odpuštění. Chce to ale čas, nespěchejte

Když vás někdo naštve nebo vám ublíží, první emoce, která člověka zaplaví, bývá vztek. Nebo sebelítost – podle povahy. A někdy obojí. Návodů a příruček, jak se vyrovnat s bolestí a nechat ji odejít, si můžete přečíst stovky, ale většinou moc nepomohou. Tak jednoduché to není. Podstatné totiž je, jestli opravdu chcete.

Mnozí lidé potřebují křivdu a ublížení zpracovat, odžít si je a teprve pak jsou připraveni odpustit. A v tomto ohledu byste měli být k sobě vlídní. „I odpouštění je proces. Vyžaduje čas. V racionální rovině chápete, že vám přinese mnoho dobrého, ale zpracovat ho v té emoční je náročnější. Když to uspěcháte, můžete v sobě ‚zamknout‘ emoce, kterým jste nedali průchod,“ vysvětluje terapeutka Lucie Mucalová.

Prvním krokem by mělo být vědomí, že odpustit neznamená tolerovat ani zapomenout. „Jen hledejte cesty, jak se vnitřně neotrávit, jak nebýt té křivdy, vzteku či nenávisti plní,“ radí Lucie Mucalová. A to nemusí být vůbec snadné. Nedaří se vám to? Terapeutka doporučuje vést si emoční deník, kam si budete všechny své pocity zapisovat.

Ponechat si svůj hněv bývá někdy mnohem jednodušší. „Zlobit se je přirozený instinkt, ale ne vždy je pro nás užitečný,“ říká Ilene Cohen, americká psychoterapeutka a spoluautorka knihy It's Within You (Je to ve vás). A upozorňuje, že ten pravý čas, kdy začít o odpouštění přemýšlet, je chvíle, kdy zjistíte, že vám vztek vůbec nepomáhá, a je vám tedy k ničemu.

Na téma, co odpuštění dělá nejen s myslí, ale i tělem, proběhlo už několik výzkumů. A většina došla k podobným závěrům: vede ke snížení hladiny stresových hormonů a krevního tlaku, k posílení imunitního systému a úlevě od nejrůznějších psychosomatických potíží, například bolestí břicha, zad nebo krční páteře. Znáte rčení „už dlouho mi to leží v žaludku“? Tak přesně o to jde. A pokud nevíte, jak na to, profesor Robert Enright z Wisconsinské univerzity v Madisonu a autor knihy Forgiveness Is a Choice (Odpuštění je volba) doporučuje následující kroky.

Černé na bílém působí všechno jinak a také si přitom srovnáte priority. Robert Enright proto radí sednout si a sepsat všechny lidi, kteří vám nějakým způsobem ublížili, a to od dětství až doteď, a pak je seřadit do žebříčku od největší křivdy po nejmenší. Tu řešte jako první. Když začnete běhat, také se hned nepustíte do maratonu – a tady je to stejné. Nacvičte si proces odpuštění u toho, kdo vám ublížil nejméně. A když se to podaří, postupte dál. „Jak budete tento proces opakovat a posouvat se v seznamu výš a výš, začnete být shovívavější a budete schopni se lépe vyrovnat s těmi, kdo vám zanechali bolavější jizvy na duši,“ radí odborník.

Prvním krokem k vyrovnání se s obtížnou situací je ujasnit si, jak moc se zlobíte a proč. Nebát se si nepříjemný, možná až neúnosný pocit přiznat a přitom si urovnat myšlenky, proč se vás daná situace tolik dotkla. Často v takové chvíli najdete paralelu k nějakým nezpracovaným zážitkům z dětství či dospívání, kdy jsou lidé obecně citlivější. Odhalit míru svého hněvu je v procesu odpouštění důležitý začátek, a proto se ho nesnažte obejít. Povede vás správným směrem.

Někdy je v tom člověk úplně nevinně, nicméně ne vždy. Například každý konflikt má minimálně dva zúčastněné, a pokud se zacyklíte v pocitu, že vše je pouze vina toho druhého, vytvoříte si sami pro sebe nefunkční model, který pak budete opakovat. A dojem, že vám všichni jen ubližují, bude narůstat. Často může být vaše role skrytá, ale to neznamená, že tam není. Co když ve vás frustrace z celé situace vyrostla jen kvůli tomu, že jste se včas neozvali? Jak se naučit odpouštět sami sobě?

Proces odpuštění berte jako dárek pro sebe, nikoliv pro toho druhého. Mnoho lidí si často ani neuvědomí, že někomu ublížili, nebo si vůbec nepřipustí míru vaší bolesti. Čekat tedy na omluvu je mrhání časem, a pokud cítíte, že ozdravný proces potřebujete, začněte hned. Kvůli sobě. Jde přece o to, abyste se vy cítili lépe. Často pomůže napsat odpuštění na papír a spálit, pustit ho po vodě nebo přivázat k balonku a nechat odlétnout. Zdá se to dětinské, ale je to symbolické a lidská psychika na podobné vjemy velmi dobře reaguje. Budete se pak cítit lépe a svobodněji – a právě o to jde.

Další nedílnou součástí procesu odpuštění je pochopit, co se přesně stalo. Možná to celé bylo myšlené úplně jinak nebo jste to jednoduše špatně pochopili, případně neznáte všechny souvislosti. I to se může stát. Ale i ve chvíli, kdy se jedná o zcela prokazatelnou zradu či ublížení, je dobré se zamyslet, proč se to celé stalo. Jaké měl druhý člověk důvody, zkuste se na chvilku vžít do jeho role a přemýšlet jako on. I to jsou cesty, jak dosáhnout smíření a soucitu. A nakonec i kýženého odpuštění.

Odpustit nevěru? Tohle je na tom nejtěžší!