Krásná, a přesto pořád sama? Některé ženy si pletou lásku s bojem a jen těžko hledají partnera

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Příliš bojovná pro manželství? Můžete s tím nesouhlasit, můžete proti tomu protestovat, přesto zůstává neoddiskutovatelným faktem, že většinu mužů odrazují ženy, které si pletou křehkost s bezradností a slabost s odevzdaností. A bojí se dát najevo i svou zranitelnost. „Kouzlo žen, kolem kterých se muži točí po celý život, není jen v kráse nebo poddajnosti. Je v rovnováze,“ říká psychoterapeutka Zuzana Steigerwaldová z platformy Hedepy. A té není vždy lehké dosáhnout.

Haně je pětatřicet. Atraktivní blondýnka s ladnou postavou a bezchybnou tváří. Když jde po ulici, otočí se za ní nejeden muž, přesto je stále single. A marně se sama sebe ptá proč. Výtkám kamarádek, že je na muže příliš „drsná“, moc nerozumí. „Já jsem přece v jádru hodná holka,“ přemítá nahlas. „Ale když se mi něco nelíbí, tak se ozvu, to je přece normální, ne?“ krčí rameny. Pravda ale je, že její nejdelší vztah, který netrval ani rok, skončil už před dvěma lety a od té doby ji na poli partnerství potkává jen jeden neúspěch za druhým.

>>>Proč jsem furt single? „Lovíte“ jen o víkendu, přeceňujete se a možná máte opravdový problém

„Žena, která jde světem s bojovým nastavením, si tento postoj nevybrala sama. Spíš musela být silná, aby si vydobyla prostor, a dost možná ji život naučil, že citlivost je slabina,“ myslí si Steigerwaldová. A dodává, že s touto zkušeností pak přistupuje ke vztahům se stejným nastavením: být pevná, nedat se, držet kontrolu. Jenže pro trvalé, zdravé a vyvážené vztahy není horší nastavení.

„Že krásná a žádoucí žena zůstává sama, se stává poměrně často,“ přiznává psychoterapeutka. Ne proto, že by si nezasloužila lásku, ale protože její vnitřní nastavení neumožňuje nastolit mezi ní a partnerem blízkost, spojenou s otevřeností a navozením oddané intimity. A ta je ve vztazích stěžejní. „Ženy, které jsou vyrovnané a dostatečně silné, se nebojí dovolit si křehkost. Jsou si vědomé svých hranic, ale umí je otvírat, když cítí důvěru,“ vysvětluje Zuzana Steigerwaldová. A doplňuje, jak je důležité uvědomit si, že přiznat si, že občas potřebuji podporu, neznamená slabost. Ve skutečnosti je to právě naopak. Tam, kde převažuje nejistota, rychle nastupuje pocit, že za sebe musíte bojovat.

Každého z nás ovlivňují zkušenosti. O tom, jak přistupujete ke vztahům, do velké míry rozhodují už prožitky z dětství. Nejenom to, jak vás rodiče vedli, ale také jak se k sobě chovali navzájem. To vše do sebe dítě nasává jako houba. Důležité je i to, jak mezi sebou měli rozdělené role či jak zvládali konflikty. A samozřejmě je podstatné, jaký byl váš první důležitý vztah, podle kterého podvědomě hodnotíte i ty další. Ve snaze nedopustit se chyb, které vedly k rozchodu, vršíte další a další. Což je i rada pro Hanu, kde hledat příčiny vztahových nezdarů. A pokud se vám nedaří je objevit, není od věci zajít za odborníkem, který lépe než vy rozklíčuje, kde je problém a jak k němu nejlépe přistoupit.

„Vztahové napětí mezi bojem a odevzdáním je přirozené – v každém vztahu je chvíle, kdy jeden ustoupí, aby mohl druhý přistoupit,“ říká psychoterapeutka. „Otázka by tedy neměla stát: ‚Jsem příliš bojovná pro manželství?‘, ale spíše: ‚Dovoluji si vedle své síly ukázat i svou křehkost?‘ Protože láska nezačíná tam, kde končí boj, ale tam, kde už boj není potřeba,“ dodává Zuzana Steigerwaldová.

5 jasných signálů, že spějete k emocionálnímu rozchodu. Jste stále spolu, ale jako dva cizinci