Konečně jsem našla muže svých snů. Jenže já chci děti a on ne. Zůstat, nebo se rozejít?

Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:

Mám dilema, se kterým si nevím rady. Nikdy jsem neměla moc štěstí na chlapy. Měla jsem smůlu (nebo je sama přitahuju) na frajery, co jim koukají čertíci z očí a podlamují se vám z nich kolena, ale vždycky jsem po nějaké době zjistila, že nejsem jeho jediná. Prostě jsem si vždycky vybírala sexy prevíty.

Před rokem jsem se ale konečně zamilovala do muže, který má úroveň, morálku, chování, prostě všechno na jedničku. Miluju ho nesmírně a on se ke mně chová jako ke královně, co mi vidí na očích, to udělá, aniž by působil jako bábovka. Ani se mi nechce věřit, že jsem konečně, ve svých 42 letech, potkala toho pravého.

Ale nic nemůže být bez chyby a není takový ani můj příběh. Vždy jsem si přála velkou rodinu. Ve svém věku už moc dětí mít nebudu, ale aspoň jedno bych chtěla, toužím být matkou už mnoho let. Jenže můj přítel, přestože ve všem jiném mi vyjde vstříc, trvá na tom, že žádné děti nechce (má jedno dospělé z předchozího vztahu). V poslední době se pořád ptám sama sebe. Mám s ním zůstat, vážit si toho, že jsem našla lásku, a smířit se s tím, že budu bezdětná? Nebo se s ním rozejít a doufat, že si ještě stihnu najít vhodného partnera jako otce mého dítěte? Za sebe vím, že ho opustit nechci, miluju ho! Ale zase úplně se vzdát vyhlídky na dítě (je v tom naprosto rozhodný)? Vím, že si to musím rozhodnout sama, ale mohl byste mi poradit, podle čeho? Děkuju, Monika.

Milá Moniko, dostala jste se do situace, do které se dostává v dnešní době spousta žen. Je to dáno dobou, v níž žijeme. Ještě před sto lety neexistoval koncept romantické lásky. Lidé se brali z ekonomických důvodů, častokrát jim to zajišťovali rodiče nebo dohazovači, a když jim to nakonec vyšlo a oni se do sebe zamilovali, byla to víceméně náhoda.

Dneska žijeme jinak. Média a popkultura nám servírují dokonalé obrazy bezchybných párů. Ze sociálních sítí na nás vykukují fotky šťastných rodin okolo vánočních stromečků či na exotických dovolených. A je jedno, že jde jen o mediální lež. I když budete říkat, že to na vás nezabírá, věřte, že zabírá. Podvědomě. Touha po dokonalém partnerovi se ale v praxi nedaří jako v pohádce. Dochází ke střetu očekávání versus realita.

Zdá se mi, že jste se svojí slabostí pro dokonalé frajery opakovala při prvotním výběru pořád stejnou chybu. Ve vztahové „vědě“ se říká, že když si vybíráte stejný typ muže a vždy to končí stejně blbě, měla byste něco změnit. A to hned v momentě výběru. Existuje na to i cvičení: vejdete do baru plného lidí a váš zrak padne na muže, který vás přitahuje nejvíc. Vy ale tentokrát nepodlehnete poškozenému instinktu, ale rozhlédnete se znovu a najdete DRUHÉHO nejpřitažlivějšího…

Pokud jste si jistá, že váš současný partner nepatří do kategorie „frajer s čertíky v očích“, který mě zase po nějaké době nechá, a věříte, že tentokrát jste si vybrala správně, pak můžete přikročit k té zásadní otázce, kterou kladete v tomto dotazu. Je to můj princ na bílém koni, má všech pět pé, ale nechce děti, protože už jedno má a to mu stačí. Mám si ho nechat?

Je mi jasné, že je vám 42 a že i kdybyste otěhotněla zítra, v době porodu už vám bude zase skoro o rok více. Není třeba zdůrazňovat, že váš spěch je opodstatněný. Říkáte, že potřebujete radu, která vám určí kritéria, podle nichž se rozhodnete o své budoucnosti. Skvělého chlapa a žádné děti, nebo jít do rizika hledání… když čas tiká?

Říkáte si o nesmírně citlivou radu a já se pokusím vám vyhovět, i když to tedy rozhodně není jednoduché (navíc chybí osobní kontakt a spousta doplňujících informací). Ale dobře, pojďme do toho.

Jaká je první varianta? Milujete svého muže snů a půjdete do toho naplno s vědomím, že váš vysněný úděl matky se vám v tomto životě už asi nepovede. Jak se vám bude v takovém vztahu žít? Pokud jste si jistá, že vám vaše touha po dítěti nenahlodá to, co jste tak dlouho hledala, jděte do toho. Existuje ale velmi nebezpečná varianta vývoje, v níž partnerovi nikdy neodpustíte, že vám zhatil vaši touhu po mateřství. Může se stát, že ho budete při každé příležitosti vinit. Kdykoliv se vedle vás objeví malé dítě,  budete si představovat, že jste to vy. Možná přijdou i slzy… Je to na vás příliš emocionální? No, v tomhle mentálním nácviku si budete muset zajít až na kraj. Je to určitě lepší teď v představách než později v realitě.

A teď ta druhá varianta, v níž si pravděpodobně opět zahrají slzy. Rozhodnete se, že opustíte vysněného partnera, protože se musíte vydat na cestu hledání otce svého nenarozeného dítěte. Ani tady není jasné, co se stane, a příběh se nám začíná větvit. Třeba se partner kousne a pod tlakem možné ztráty milované osoby slíbí, že vám udělá dítě. Bude to ale opravdu fungovat, nebude mít pocit, že do toho byl dotlačen a že už na malé dítě nemá fyzické ani psychické síly? Nebo se z něj nakonec vyklube milionový táta a všechno bude sluníčkové. Obojí je možné.

Zbývá nám poslední varianta, kdy se v slzách rozejdete. Vy se vydáte na jakousi Mission Impossible - což znamená v rekordně krátkém čase stihnout sehnat skvělého chlapa, který chce být zároveň táta. A hned. Protože se vám krátí biologický čas. A pozor, je docela možné, že si během „lovu“ budete smskovat s vaším současným princem, protože přitažlivé síly v silných vztazích hned tak nepoleví.

Netvrdím, že se vám Mission Impossible (nesplnitelná mise) nemůže povést. Tom Cruise to dokázal v několika dílech téhle filmové série, ale je to jen hollywoodský film.

Ke které variantě se přiklonit? Kdybych měl revolver na spánku a musel se rozhodnout za vás, riskl bych to s vaším stávajícím princem. Skvělí partneři se hledají dlouho a někomu se to nepodaří za celý život. Takže aspoň půlka snu splněna. A ta druhá? Kdo ví.