Dejte manželovi volnost. Co se stane, když použijete partnerské pravidlo 70:30

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Myšlenky na obhajobu času jen pro sebe obvykle vyvolávají mnoho otázek. Mám na to vůbec právo? Nebude se můj partner cítit zanedbávaný? Jak o to požádám? Pokud ale takto opravdu uvažujete, znamená to jediné. Velmi pravděpodobně se ve vztahu necítíte úplně pohodlně a svobodně. A je potřeba s ním něco udělat.

Dobít energii, být chvilku jen sám sebou, nebo jednoduše změnit na chvíli prostředí a vidět se s jinými lidmi je nejen ozdravné a očistné, ale také to posiluje samotný vztah. Někdy ale může narážet na nepochopení či úplné odmítání partnera, a to je potřeba řešit. Samo od sebe to určitě nezmizí. To, že spolu budete 24/7, rozhodně není důkazem kvalitního vztahu, ale spíš neschopnosti se domluvit na lepším uspořádání. A minimálně jeden z partnerů tím obvykle trpí. Bylo by ovšem až příliš jednoduché obvinit toho, kdo svobody potřebuje více, ze sobectví, či nedostatku lásky. Tak jednoduché to opravdu není.

„Míra volnosti, kterou partneři ve vztahu potřebují a unesou, je velmi individuální,“ říká psycholog a psychoterapeut z portálu Terapie.cz Pavel Pařízek. A upozorňuje, že hodně záleží na osobnostech obou, na jejich potřebách, hodnotách, zkušenostech z původní rodiny i předchozích vztahů. „Někdo zkrátka potřebuje víc svobody a prostoru pro sebe, jiný zase těsnější spojení. Podstatné je, aby byli oba partneři v tomto ohledu kompatibilní a dokázali najít vyhovující kompromis,“ vysvětluje Pařízek. Jenže právě to bývá kamenem úrazu. Co jeden považuje za přirozený prostor, aby se mohl volně nadýchnout, další má za úniky, které jsou podezřelé a hodné pozornosti.

Pokud se partneři neshodnou na svých prioritách ohledně volnosti, mohou zavést jednoduché pravidlo, které doporučují i odborníci. Říká se mu 70 : 30 a v praxi to znamená, že zhruba třetinu volného času, který máme, strávíme podle svého. Nejde o přesný návod, ale jen o vodítko, jak lze ke spokojenosti obou svou míru svobody uspořádat. Třetina není zase tak mnoho, ale mělo by platit, že je svatá, tedy nediskutuje se o ní a netřeba si ji znovu a znovu obhajovat.

Ne každému ale takové uspořádání musí vyhovovat. Někteří jedinci sklouzávají k opačným protipólům, až už jde o naprostou kontrolu nad partnerem a co nejtěsnější partnerství, nebo naopak snahu o uspořádání typu: „Budu si dělat, co chci, a na nic se mě neptej.“. Může takový vztah vůbec fungovat? „Oba extrémy, tedy naprostá volnost bez hranic i rigidní pravidla a kontrola, mohou být pro vztah rizikové,“ vysvětluje Pavel Pařízek. A upozorňuje, že bez důvěry nemůže zdravý vztah fungovat.

„Na druhou stranu určitá základní pravidla a hranice, na kterých se oba shodnou, vztahu spíše prospívají. Dávají pocit jistoty a bezpečí. Nejde o ‚dohled‘, nýbrž o vzájemný respekt a ohled na potřeby toho druhého,“ říká zkušený psycholog.

Pokud je hnacím motorem kontroly nad partnerem snaha zamezit nevěře, tak to bohužel také moc nefunguje. Většinou totiž platí, že kdo chce být nevěrný, tak si cestu vždy najde. A nadbytečným omezováním volnosti dosáhnete spíše opaku. „Omezování tomu nezabrání, spíš vyvolá vzdor a touhu po zakázaném ovoci. Podstatnější je pěstovat intimitu, otevřenou komunikaci a společné zájmy. Pak je menší pravděpodobnost, že někdo z páru bude hledat útěchu či dobrodružství jinde,“ doporučuje Pařízek.

Já se tak snažím a ty nic. Investujete do vztahu víc, než dostáváte? Chyba!