Kamarádi v dospělosti? Hledají se hůř, ale zase vydrží

Ve školce, škole, v době dospívání se kamarádství navazuje snadno. Ve staré škole, v té nové, na kroužku keramiky, v lidušce, na tenise, všude jsou potenciální kámoši. V dětství a mládí do vašeho života lidé porůznu přichází i odchází, někdo zůstává, někdo ne, je to prostě standardní koloběh života. Aničku, co se odstěhovala s rodiči na konec republiky, nahradí Maruška, která se přistěhovala místo ní… Moc o tom nepřemýšlíte, nezvažujete, zda se s ní bavit či ne, jednoduše si k sobě nové lidi pouštíte snáz než dospělí.

Ale umět si najít přátele i ve čtyřiceti, padesáti nebo sedmdesáti je důležité. Proč je to tak složité a jak na věc?

Dospělí si přátele hledají složitěji z několika důvodů, ale dva jsou opravdu zásadní. Za prvé, čím jsme starší, tím méně sociálních vazeb obecně máme. „V dospělém věku jsme tak trochu línější a rozhodně nemáme tolik sociálních kontaktů jako třeba na střední či vysoké škole,“ potvrzuje životní koučka Lenka Procházka.

Dospělí už jednoduše nevymetají večírky a různé společenské akce, z mnoha důvodů vyráží takzvaně ven méně často. „Přece jen více zůstáváme doma, s rodinou nebo sami,“ říká Procházka. Nezáleží, zda je to proto, že prostě nemáte hlídání pro děti nebo se vám po dni v práci jednoduše nikam nechce. „Výsledek je, že potkat nové přátele může být těžké, nevytváříme k tomu podmínky,“ upřesňuje.

Druhým faktorem je pak to, že dospělí jsou mnohem víc obezřetní a víc přemýšlí o tom, koho si k sobě pustí a koho ne. „Rozhodně zde hrají roli zkušenosti, které v oblasti přátelství nemusí být pozitivní. Je to vlastně úplně stejné jako s partnerstvím. Čím více máte negativních zkušeností, tím více se obáváte opakování nepříjemného, jako je zrada, pomluva nebo konflikty,“ říká Lenka Procházka.

A samozřejmě nejde jen o to, že vás třeba nějaký přítel v minulosti zklamal, ale jde o zkušenostmi s lidmi jako takovými. V dospělosti býváme mnohem víc podezíraví, více si lidi ve svém okolí prověřujeme, vlastně dopředu spíš očekáváme to špatné než to dobré.

Nacházet si přátele je ale důležité v každém věku. Je fajn, že máte roky prověřenou kamarádku, ale co naplat, když se přestěhovala a vídáte se s ní teď jen dvakrát do roka. Pokuste se v sobě potlačit toho podezřívavého dospělého lenocha a zkuste být zase malinko mladí.

Překonejte lenost, vyrážejte mezi lidi a hlavně nezahazujte žádnou příležitost. Přátele můžete najít kdekoli – ve fitku, na třídních schůzkách, na kroužku, kam dvakrát týdně vozíte své dítě, na služební cestě, ale třeba i ve frontě v obchodě. Jen tomu musíte dát šanci!

Kamarádství navázané v dospělosti mívá oproti tomu z útlého mládí jednu velkou výhodu. Když si z někoho uděláte kamaráda třeba v padesáti, je to opravdu vaše volba, z nějakého důvodu jste si ho vybrali. Není to jen spolužák, s nímž jste seděli několik let v jedné lavici, a i když už zas tak moc společného nemáte, kamarádíte spolu tak nějak ze zvyku. „V dospělosti si za přítele vybíráme většinou někoho, kdo má podobné zájmy jako my, má podobný naturel a povahu,“ vysvětluje Lenka Procházka.

A většinou míváte i sladěné životní tempo a styl. Jen málokdy si bezdětný starý mládenec najde za kamaráda ženáče se třemi dětmi, naopak nás to táhne spíš k lidem, kteří mají život uspořádaný podobně jako my. „Mohou se tak přátelit celé vaše rodiny včetně dětí. Přátelství, která vzniknou v pozdějším věku, mají velkou šanci stát se celoživotním vztahem, jenž je poté pro všechny strany přínosný,“ dodává Procházka.

Ta pravá a nefalšovaná kamarádka. Jak se pozná?