Je mimo tvou ligu aneb Když jeden ve vztahu kope za okres a druhý vidí svoje šance v extralize

Možná se vám stalo třeba v tanečních, že jste si myslely na frajera s patkou, ale raději jste během dámské volenky vyzvaly kluka výrazně průměrnějšího, který ale hraje vaši ligu. Nebo do práce přišla nová kolegyně, kočka se vším všudy, navíc z dobře situované rodiny, ale vy si zakazujete na ni i jen pomyslet, protože si nepřipadáte jako dostatečně atraktivní protějšek?

Kdo nebo co rozhoduje, zda s partnerem kopete za jeden tým ve stejné lize, tedy zda jste podobně atraktivní, a do jaké míry je to ve skutečnosti důležité? Co to vlastně znamená, když je partner „mimo ligu“? Zeptali jsme se odborníků: psychologa a párového terapeuta Petra Kačeny a psycholožky a párové terapeutky Alexandry Hrouzkové.

Co znamená být atraktivní? Je to hodně subjektivní a pro každého to je něco trochu jiného. Podle Petra Kačeny atraktivitu dělá jednak fyzická přitažlivost, v případě mužů pak i přístup ke zdrojům, tedy finance nebo status, který mohou využít k zaopatření dětí: „Bohatí muži mohou své fyzické nedostatky vyvážit penězi. Ti chudší, jak vyplývá třeba z analýzy inzerátů v on-line seznamkách, zase dávají na odiv vlastnosti vhodné při péči o děti.“

Podle Petra Kačeny je partnerský trh „party, kde každý u vstupu dostane na čelo číslo od jedné do deseti a pak se, aniž by věděl, co má za číslo, snaží seznámit s co nejvyšším číslem. Samozřejmě to zkoušíme všichni nejdřív na nejvyšší čísla, ale nakonec skončíme s někým, kdo má zhruba stejné číslo jako my. Pětky skončí s pětkou, desítky s desítkou.“

Ideál? Existuje. Petr Kačena říká, že nejvyšší ochranu před rozvodem či rozchodem má pár dvou nejatraktivnějších jedinců: „Těm totiž travička skutečně nikde nekvete zelenější.“ Každopádně je vždy nejjistější soulad, což potvrzují i statistiky z on-line seznamek: „Na začátku to zkoušíme na jedince, kteří jsou zhruba o 25 % atraktivnější, než jsme my sami. Ale skončíme většinou s někým, kdo má stejnou úroveň atraktivity jako my.“

Jenže takhle přímočaré to je jen někdy. Někteří lidé mají sebevědomí až příliš vysoké, nepracují na sobě, moc toho nenabízejí, a přitom stále trpí pocitem, že si „zaslouží něco lepšího“. A druzí se naopak spokojí s málem, sebevědomí mají velmi nízké, a proto se párují s lidmi pod svou úroveň, což je možná bezpečné, ale časem je to dožene. Řečeno čísly: desítky myslí, že jsou pětky a naopak.

Jedna věc je, kdo je a kdo není vnímán jako atraktivní. Druhá věc pak je, jak se vnímáte vy sami a na koho si troufnete. Alex Hrouzková upozorňuje, že je to čistě náš pocit, naše příliš vysoké nebo nízké sebevědomí a pojetí sebe sama. Když partnera vnímáte jako někoho, kdo je „mimo vaši ligu“, není to v tom, že partner opravdu v něčem je nebo není lepší či úspěšnější: „Takové porovnávání a případné negativní či pozitivní důsledky z tohoto porovnávání plynoucí jsou vždy jen odrazem toho, co si člověk o sobě myslí ve srovnání s druhým.“

Nebezpečí pak vězí v tom, že svoje pocity podsouváte protějšku. Nepřijdete si atraktivní tak jako partner a myslíte si, že to bude v budoucnu důvod, proč vás opustí? Velmi pravděpodobně se tak stane. Ovšem ne kvůli vaší reálné neatraktivitě, ale právě kvůli nízké sebedůvěře v to, že jste schopni navázat a udržet spokojený vztah. Důvodem je ve skutečnosti to, že nevěříte, že si hezký vztah „zasloužíte“, že nejste dost dobří takoví, jací jste.

A co když máte pocit, že máte na víc? Od dětství ve vás rodiče vzbuzovali pocit výjimečnosti, vyrostli jste v prostředí, kde se o vás ani na chvíli nepochybovalo. A vy si to nesete do dospělosti a míříte možná výš, než na co opravdu máte. Nedbáte o sebe, nemyslíte na ostatní, neinvestujete do vztahu, ale myslíte si na prince na bílém koni. Mít ambice a sebevědomí není nic špatného, ale všeho je příliš… Takový přístup přinese jen zklamání a rozčarování – ať už vám, nebo vašim partnerům.

Jak tedy fungovat ve vztahu, který je podle vás nevyrovnaný? Partner, který vnímá problém, by měl zapracoval na svém nízkém nebo příliš vysokém sebevědomí a uvědomit si, co reálně nabízí a co do vztahu přináší. Mějte na paměti, že kdyby s vámi partner být nechtěl, tak není, a přestaňte vztah sabotovat. Zároveň nahlédněte realisticky na svůj přínos a investice, protože jen brát a nic nedávat není dlouhodobě únosné.

Nezapomínejte kvůli vlastním pochybnostem na lásku, vřelost a pozornost, které si váš protějšek zaslouží. On totiž zřejmě ani netuší, že se cítíte být mimo jeho či její ligu… I váš protějšek je „jen“ člověk, dost pravděpodobně má své pochybnosti a rozhodně si nepřipadá dokonalý. Zcela jistě má pocit, že v něčem jste vy mnohem lepší. O svých pocitech mluvte a soustřeďte se na to, co vám funguje.

Abychom to shrnuli: když je člověk zdravě (!) sebevědomý, nic jako „jiná liga“ neexistuje a najdete k sobě přesně takového partnera, který vám vztahově vyhovuje.

Jaké chyby často děláme na začátku vztahu?