Článek
Na adresu jakztohoven@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:
Vážený pane Frunci, manžel mi byl před několika lety nevěrný, strašně mě to tenkrát zničilo, asi půl roku jsem byla úplně v šoku a taková jakoby zpomalená. Zůstala jsem s ním, protože jsme tehdy měli malé děti a nebyla jsem v takové finanční situaci, abych s nimi mohla zůstat sama. Tak jsem to prostě vydržela, ale můj vztah k němu se úplně změnil. Začal mi být do určité míry ukradený, spíme spolu, ale neberu to jako nějakou lásku, spíš jenom takové praktické uspořádání. Přestala jsem se o něj zajímat jako o partnera, a i když se mi tenkrát, když to prasklo, hodně omlouval a tvrdil, že to ukončil, bylo mi to pak už jedno. Od té doby je mi jedno, co kde dělá mimo rodinu, a taky jsem mu to řekla.
A teď k věci: v práci jsem se zamilovala do kolegy a máme poměr. Není to žádná osudová věc, odcházet od rodiny nechci, ale jsem docela zamilovaná a je to hodně příjemná změna. Nijak jsem se tím doma netajila, aby věděl, co se děje. Jenže on dělá žárlivé scény. Poslala jsem ho do háje, je to můj život. Snažila jsem se mu vysvětlit, že tenkrát si začal on a já mu už nikdy nebudu věřit, nikdy ho nebudu milovat a rozhodně mu nebudu věrná, protože už prostě nechci. Ať si dělá, co kde chce, a mě ať nechá. On se ale chová jako blázen a prý na to nemám právo. Můžete mi vysvětlit, proč to dělá? Přece musel vědět, že nevěrou všechno zničí. Přijde mi, že pořád nepochopil, co tenkrát provedl. Jsou všichni chlapi takoví? Děkuju vám za názor. Denisa
Dobrý den, Deniso,
díky moc za dotaz. Žijete v nelehké životní situaci. Pokusím se váš dotaz nějak uchopit, ale samozřejmě mám poměrně málo informací a jen vy víte nejlíp, jak se cítíte a co je pro vás do budoucna dobrá cesta. Budu tedy nabízet víc otázek než odpovědí…
Z toho, co slyším a co popisujete, byla pro vás manželova nevěra velkým šokem i změnou v partnerství a touto zkušeností jste se od manžela velmi vzdálila. Přišlo by mi asi důležité vědět, jak jste tenkrát tuhle zkušenost komunikovali? Jak jste ji řešili? Říkáte, že manžel se hodně omlouval. Ale pro vás už to nic neznamenalo?
Každá partnerská krize je velice náročná, z mého pohledu jde dost o to, jak jí dobře projít. Opravdu mi přijde důležitá komunikace, bohužel ani naši partneři nejsou jasnovidci. Ať se děje v partnerství cokoliv a mně to přijde nadmíru jasné, druhý nemůže vědět, co se ve mně odehrává. Jsme z jiných rodin, s jinou zkušeností. Bohužel nezbývá než se o všem bavit. Jaké to bylo? Co se dělo? Věděl tehdy manžel, že je to pro vás konec?
V tom vidím kámen úrazu. Nepletu se? Zdá se, že manžel se snažil škodu, kterou napáchal, odčinit a nevěděl, že vy už jste někde jinde. Možná si tenkrát ani nevšiml, že už o něj nestojíte. A teď je v šoku on. Ptáte se: „Proč to dělá? On neví, že nevěrou všechno zničil? Nepochopil, co udělal?“ To já nevím. Zajímalo by mě ale, zda jste mu tenkrát řekla, jak se cítíte? Bavili jste se o tom, co se děje? Měl šanci pochopit, že je pro vás po všem? Z toho, co píšete, se mi zdá, že ne. A ptám se tedy, není víc fér tyhle věci jasně komunikovat? Myslím, že je opravdu zásadní o všem mluvit. Tenkrát, ale i dnes.
I nevěru každý chápeme jinak. To se propisuje i na tom, co teď zažíváte vy. Manžel se teď také necítí dobře. Co s tím? Vyhovuje vám ještě tohle „praktické uspořádání“? Chcete se nechat rozvést a jít každý svou cestou? Nebo chcete vše nějak nově uspořádat? Za mě je důležité si vyjasnit, co se děje, vysvětlovat a komunikovat. Zasloužíte si to oba, pravdivě a upřímně. Pak můžete dělat dobrá rozhodnutí pro sebe, manžela i vaše děti.
Bohužel si nestačí jen věci myslet. Nevím, jak jste se v partnerství cítila před manželovou nevěrou a jaké je to pro vás teď. Ale zdáte se jako silná žena, a tak věřím, že pro sebe zvládnete najít dobré řešení. Zkuste si zařídit svůj život tak, aby vám vyhovoval. Vše dobré. Mnoho štěstí.
