Článek
Na adresu jakztohoven@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:
Hezký den, jsem s manželem šest let, máme spolu dvě děti (1 a 3,5 roku). No a s jejich narozením přišla na přetřes práce v domácnosti – prostě jsem mu řekla, že všechno dělat nezvládnu. Do té doby se on staral hlavně o věci venku (auto, zahrada), teď ale musí občas pověsit prádlo, vyndat myčku, zamést, vytřít, protože s dětmi to prostě nezvládám a potřebuju pomoct.
Manžel nejásal, ale chápe to, a tak se toho chopil: čeká na pokyn a pak to nějak více či méně ochotně udělá. Já to samozřejmě oceňuju a vážím si ho, jenže mě strašně stresuje, že to dělá jen napůl. Prádlo pověsí tak, že je zmačkané a pak pořádně neuschne a smrdí. Oblečení, které vyžehlím, nahází do skříně, podlaha je zametená tak, že když po ní jdu náhodou bosa, nalepí se mi na nohy drobky a podobně. Nechci to po něm předělávat, nechci ho nijak buzerovat, ale sama si říkám: To to jako fakt nevidí? A není to náhodou jeho strategie, jak se z toho vyvléct úplně?
Prosím, poradíte, co s tím? Mám mu říct, že takhle to moc pomoc není? Dá se to říct nějak, aby to nepůsobilo, že si jeho pomoci nevážím? Děkuju. Natálie (31)
Dobrý den,
díky za dotaz a za důvěru. Zkusím k tomu něco málo napsat, věc je to zapeklitá. Jednak jako moc dobrou věc vidím, že se vám daří zapojovat se do domácí práce oběma. Vždyť domácí práce nikdy nebyly pro jednoho, takže zvládat to ve dvou jde určitě líp.
Samozřejmě jak na to, je na vás dvou, je na to spousta receptů, každá rodina, byt, parta má své cesty a nástroje. Někdo si rád rozdělí práce podle toho, co má rád. Já rád vařím a myju nádobí, nesnáším mytí kachlíků v koupelně, žena to miluje, ale nerada pere. To mě baví, ale nesnáším věšení prádla, tak buď pořídíme sušičku, nebo to na šňůru bez lásky nahážu anebo poprosím ji. Obecně je dobrá motivace, když člověk činnost, kterou vykonává, vykonává rád, nebo k ní alespoň nemá odpor, to pak provede práci lépe.
Pokud se nedá dohodnout, dá se udělat třeba seznam všech činností a společně si sednout a činnosti si nemilosrdně rozdělit. Někde udělat kompromis? A ve vynášení odpadků se střídat?
No a co s tím, když někdo nedělá kýženou činnost dostatečně? Nebo možná ne podle mých představ? Nebo tak, jak se to dělalo u nás doma? Tak to jsme pak na tenkém ledu… Když nebudete řídit a manžel (nebo kamarád či kamarádka) vás bude zaučovat, asi budete ráda, když vás bude všemožně chválit anebo spokojeně přikukovat, i když váš výsledek za volantem nebude třeba úplně na sto procent. Když na vás váš spolujezdec bude křičet a radit vám, jak to dělat podle něj (a určitě tím nejlepším způsobem), příjemné to nebude, a asi nebudete moc motivovaná pokračovat. Pomůže vám to řídit lépe? Pochybuji.
Na závěr bych připojil doporučení: Je lepší, když je to udělané, i když špatně, a nejlepší je, když to nemusíte dělat vy. Nikdy to nebude tak skvělé, jako byste to udělala vy, ale to nevadí. Hlavně že to je, a že se to obešlo bez vás. Časem se to jistě doladí. Samozřejmě drobnou radu a vychytávku muž určitě ocení… Přeji mnoho dobrého ve vylaďování a balancování rodinného života.
Partnerství je především rovnocenný vztah, péče o domácnost není povinností jen jednoho z vás a není na partnerově dobré vůli, jestli se zapojí. Jak si rozdělit péči o domov a děti férově?
