Hlavní obsah

Jak z toho ven: Jsem si jistá, že je mi manžel nevěrný, on ale ze mě dělá paranoidní hysterku

Foto: LightField Studios, Shutterstock.com

Foto: LightField Studios, Shutterstock.com

Jsi směšná, samozřejmě že s ní nespím, jsi úplně paranoidní! Podobnou větu v nesčetných variacích si vyslechlo nemálo podvedených. Dokonce i ve chvíli, kdy toho svého najdou v posteli s jinou (počkej, není to tak, jak to vypadá!). Takže co dělat, když z vás dělá partner nejen paroháče, ale taky žárlivou stíhačku?

Článek

Na adresu jakztohoven@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:

Manžel je mi už asi půl roku nevěrný. Nejdřív jsem měla jen podezření, sama jsem tomu nemohla uvěřit a přišla jsem si spíš jako nějaká stíhačka, ale začal se postupně chovat tak divně, že jsem si byla nakonec téměř jistá, že to nemůže být nic jiného. Jedna moje dobrá kamarádka, která s manželem shodou okolností pracuje, se ke mně taky v té době začala chovat trochu divně a odtažitě, tak jsem si s ní promluvila. Nakonec z ní po mém naléhání vypadlo, že si můj manžel v práci začal něco s jednou mladou kolegyní, že s ní spí. Když mi pak jednou omylem přišla zpráva, která byla určena jí (oslovoval ji, psal, jak se mu stýská), udeřila jsem na něj. A on se mi i přes tenhle očividný důkaz vysmál, že jsem paranoidní, že jsem blázen, že si vymýšlím, že kamarádka kecá…

A proto vám píšu: i když je nad slunce jasnější, že je mi nevěrný, a vlastně se to vůbec nesnaží skrývat, chodí pryč na noc a tak, tak mi stále tvrdí, že jsem blázen a že je všechno v nejlepším pořádku a vysmívá se mi. Co mám dělat? Ne s tím, že je mi nevěrný, ale aby přestal takhle dětinsky lhát a přestal ze mě dělat vyšinutou žárlivou stíhačku? Děkuju vám za odpověď, Lenka (42).

Díky za dotaz, Lenko. Musí to být celé velice nepříjemné. Přeju mnoho síly. Ptáte se: „Co mám dělat, aby se přestal chovat takhle dětinsky?“ Upřímně, nevím, jestli zrovna tohle můžete vy nebo já ovlivnit. Manžela v téhle diskusi nemáme, nevíme tak ani co stojí za jeho chováním, ani jak by ho mohl změnit.

Nezbývá než se zaměřit na to, jak se v tom všem cítíte vy a co pro sebe můžete udělat. Dává to smysl? Ještě možná slovíčko k tomu, jak různě se naši partneři můžou chovat. Většina našich základních reakcí na nějakou vypjatější situaci vzniká už v raném dětství, okoukáváme ji doma nebo můžeme stavět na zkušenostech ze života.

V některých rodinách je například tajemství a lež základem komunikace. Člověk si pak nedokáže představit, že se dá mluvit na rovinu. Nebo řekne člověk jednou v životě pravdu, ale má pocit, že mu to zkazilo celý život, to pak bude zatloukat a zatloukat. Variant je mnoho.

Vám ale není dobře. A to je potřeba řešit. Budete se sama muset rozhodnout, jak z nepříjemné situace ven. Máte k tomu nejvíc informací a sama nejlíp víte, jak vám je. Můžete odejít i bez důkazů. Můžete odejít na zkoušku a uvidíte, jak se budete cítit. Variant je mnoho. Obecně se dá říct, že dlouhodobě snášet prostředí, kde vám není dobře, nic dobrého nepřináší.

Zníte jako silný člověk, musíte se o sebe postarat, i kdyby manžel lhal a vymýšlel si až do smrti. Jste odpovědná za svůj život. Nebojte se toho. Nikdy neznáme celou pravdu a lidé často nejednají na rovinu. Ale to nevadí, vy víte, jak se cítíte, a máte právo na to, aby vám bylo dobře a nikdo z vás nedělal blázna.

Načítám