Jak se seznamovali naši rodiče a prarodiče aneb I v minulosti se dalo jít na rande přes inzerát

Zatímco dřív se lidé seznamovali na rozmanitých místech, současná (nejen mladá) generace preferuje svět sociálních sítí a k internetovým seznamkám se z mnoha důvodů uchyluje stále víc lidí. Pryč jsou doby, kdy žena (někdy i muž) vysedávala u telefonního přístroje, až dotyčný zavolá. Vymoženosti v podobě chytrých mobilů a zpráv tuto součást navazování vztahů zcela změnily. Komunikace je díky nim sice rychlejší a mnohem pohodlnější, bohužel ale také poměrně neosobní.

Seznamte se pro porovnání se skutečnými příběhy našich dvou čtenářek. Každá žila v jinou dobu a každá se také se svým mužem seznámila trochu jinak. Přes sociální sítě to ale rozhodně nebylo. Vracíme se totiž do 20. století…

Květa (83) patří k válečným dětem. Narodila se v době protektorátu Čechy a Morava, a protože byl její tatínek strojvůdce, často se jako malá stěhovala. Když jí bylo čtrnáct, rodina se usadila v Karlových Varech.

Začít randit s klukem už na střední škole, o tom si mohla nechat jen zdát. V té době slušně vychované holky po večerech nikde netrajdaly. Až po maturitě dostala od rodičů trochu víc volnosti a s kamarádkou Mílou občas vyrazily na odpolední čaj do hotelu Pupp. Toho pravého ale nakonec potkala úplně jinde.

Přestože Květa nebyla žádná velká sportovkyně, ráda chodila na fotbal a hokej. Otec její kamarádky měl k oběma sportům blízko, a tak děvčata brával s sebou. Víkend co víkend chodily holky v létě na fotbalové a v zimě na hokejové zápasy. A na jednom z nich Květa potkala Jindřicha, který dělal fotbalového a hokejového rozhodčího. O romantickém seznámení ale tehdy nemohla být ani řeč. „Když jsme šly z fotbalu, strčil do mě. Já mu řekla, co to dělá, a jeho odpověď, že víc už to nešlo, mě pěkně naštvala,“ vzpomíná na první setkání Květa. Inu, mladíci machrovali v každých dobách. Jindřichovi se ovšem pohledná tmavovláska zalíbila, a tak se rozhodl, že vystopuje, kde bydlí.

„Druhý den ráno jsem šla do školy, tehdy jsem učila v Hájku u Karlových Varů, a on stál před naším domem,“ vybavuje si Květa a dodává: „Zeptala jsem se ho, proč tu je, a on odpověděl, protože se mu líbím. Já mu řekla, že on mně ne a že jdu do práce.“ Jenže sportovec se nenechal odradit. Na nádraží si vyhlédl autobus, kterým mladá učitelka odjela, sedl na moped a vyrazil za ním. V závěru ho předjel a na svou „princeznu“ už čekal před školou. „Do mě vjel normálně vztek, tak jsem mu řekla, ať za mnou nedolejzá,“ vybavuje si paní Květa.

Jak říká paní Květa, Jindřich ji nakonec ukecal a vyrazili spolu na první rande. A schůzka v 60. letech minulého století vypadala asi následovně. Jindřich vyzvedl dívku u jejího domu, šli spolu na procházku a kávu a znovu ji pak doprovodil zpět až ke dveřím. A takhle spolu randili několik měsíců. Poté ho Květa představila rodičům, což byl v té době už velký závazek. Po roce ji Jindřich požádal o ruku a naplánovalo se datum veselky.

Jak to v té době často chodilo, na sexuální hrátky došlo až po svatbě. Manželé společně bydleli u rodičů paní Květy a časem získali podnikový byt. Po pěti letech se jim narodila dcera, tři roky na to přišel na svět syn. Manželé spolu žili celých 28 let. Rozdělila je až Jindřichova smrt. „Byl pěkný cholerik, ale dodnes jsou situace, kdy mi chybí,“ uzavírá svůj příběh paní Květa.

Petra (49) patří ke generaci Husákových dětí. Hledání životního partnera tedy přišlo až po listopadu 1989. Tehdy bylo v každém větším městě inzertní oddělení, kde si lidé podávali oznámení všeho druhu, a velkou vymožeností byla tištěná Annonce. Tahle inzertní legenda šla v 90. letech na dračku a změnila život mnoha lidí díky rubrice Seznamka. A k nim patří i Petra.

Jak došlo na první rande? „Máma se ségrou za mě podaly inzerát do Annonce, všechno vyřídily a mně jen daly lístek s místem a hodinou,“ vzpomíná Petra, která v té době po žádné známosti vůbec netoužila. „Bylo mi tehdy 23 a neměla jsem pocit, že mi ujíždí vlak. Máma však byla jiného názoru,“ směje se Petra a dodává, že jen věděla, že má rande s nějakým Petrem…

Petrovi bylo tehdy čtyřiatřicet let. Měl za sebou nevydařené manželství a toužil zažít něco nového, hezkého. A jak se zdá, tihle dva si padli do oka hned od začátku. „Dali jsme si kafe a dalších pět hodin jsme mluvili a mluvili. Probrali jsme snad úplně všechno,“ směje se Petra. A od té doby už spolu zůstali.

Necelé tři roky na to – v roce 1999 – se vzali. Dva roky po svatbě se jim narodila první dcera, po třech letech druhá. Než našli místo, kde se jim líbí a jsou spokojení, vyzkoušeli hned několik možností bydlení i míst. Žili v Kutné Hoře, v Říčanech i Praze. Ale stále to nebylo ono. Až v domku dál od Prahy našli to, co oba hledali – klid a pohodu.

A jak se říká, protiklady se přitahují. Petr je vášnivý tenista, který se bez sportu neobejde, zatímco Petra ho příliš nevyhledává. „Nejsem sportovní typ,“ svěřuje se. Jedno je ale spojuje: mají dva velké kocoury a rozhodně se s nimi nenudí. Obě dcery už vyletěly z hnízda, a tak manželům volné chvíle na zahradě zpříjemňují právě jejich mazlíčci. V případě Petry a Petra rande naslepo zkrátka vyšlo. I když všude se občas zatáhne a sluníčko se schová za kopce, ti dva jsou spolu šťastní už přes čtvrt století. A rozhodně by neměnili. A jak jste se seznámili vy?

Jak se dnes seznamují Japonci?