Jak se pozná stará duše a proč může mít problém najít pravou lásku? Ví, co chce. Ale i co nechce…

Máte někdy pocit, že do tohoto světa nepatříte? Že jste víc zvídavý než ostatní , moudrý a spíše klidný člověk? Když jdete po cizím městě, máte pocit, že už jste tam někdy byli, při sledování filmu jste přesvědčení, že jste ty situace v minulosti zažili. Je vám blízká ezoterika a alternativní pohledy na život?

Je dost možné, že máte takzvanou starou duši. Zeptali jsme se životní koučky Věry Nekvindové a kartářky Helen Stanku, aby pojem osvětlily. Jak se člověk se starou duší pozná a jak to má s láskou?

Termínem staré duše se podle Věry Nekvindové dají označit lidé, kteří jsou již od mládí přemýšliví a zároveň zmatení z množství svých myšlenek a otázek. Na leckteré najdou odpověď až v dospělosti, proto mohou v dětství působit divně a nepřizpůsobivě, vymykat se hlavnímu proudu a mít problém zapadnout do jakéhokoliv kolektivu (včetně rodiny). A to i kvůli tomu, že je jim často naprosto cizí materialismus, touha po bohatství nebo slávě.

Naopak mají vysokou míru empatie a celkově citlivosti, touží pomáhat. Ač mají rádi lidi, potřebují hodně času o samotě. Často je přitahuje duchovno, hledají osvícení. Mohou se potýkat i s depresemi a cítí se uvnitř staří, duševně unavení.

Stará duše podle Helen Stanku společnost za každou cenu nepotřebuje, vystačí si sama, ale touží najít spřízněnou osobu. Má potřebu pomáhat, ale ne kvůli pochvale, naopak to dělá kvůli vlastnímu dobrému pocitu. Materiální hodnoty jí nejsou blízké, stojí tak trochu mimo hlavní proud. Je jí vlastní kritické myšlení, proto často nevyhledává žádné duchovní autority.

Jednou ze základních vlastností jsou empatie a soucitnost, zároveň svoje emoce umí ovládat. Sama slouží jako inspirace, ale rozhodně respektuje odlišnosti lidí kolem sebe. Nedělá nic, co by vzbuzovalo její vnitřní odpor, a co se týče práce, musí se neustále rozvíjet.

Označení stará duše vychází původně z přesvědčení, že naše těla jsou jen schránky, stará duše je tedy někdo, kdo pokračuje v reinkarnaci, vrací se, aby dokončil, co v minulých životech začal.

Podle Helen Stanku nemá označení stará duše nic společného s věkem, ale ani s postavením, zajištěností apod. Mladé duše mají podle ní za sebou několik vtělení, staré duše až několik tisíc. A není třeba srovnávat, toto zjištění spíš dává odpověď na otázku: „Proč jsem jiný?“ Stará duše totiž čerpá ze své moudrosti.

Být vnímán jako stará duše je tak obvykle lichotka, protože jde o spojení s vlídností a zralostí. Nové duše jsou lehkovážnější, staré duše zase zkušenější a schopné lépe zvládat překážky a popasovat se s výzvami.

Helen Stanku se nezabývá jen způsobem, jak staré duše poznat, ale i tím, jak to mají s láskou. Rozhodně ne snadné. Jaké jsou důvody?

Znají sebe, své slabé i silné stránky a potřeby, vědí přesně, co chtějí. Zároveň ale i to, co nechtějí, a odmítají dělat kompromisy. Jsou nároční na sebe i ostatní a vědí, že opravdová láska a životní vztah potřebuje čas a energii. Na lásku na první pohled rozhodně nevěří, stejně jako je neužije na povrchní známosti či přelétavé vztahy. Pokud tuší, že nejsou naplněna jejich očekávání nebo oni nenaplní očekávání protějšku, okamžitě (a až překvapivě snadno) končí. Jsou citliví a zkušení, mají šestý smysl a je těžké je oklamat, když se to ale stane a někdo jim ublíží, získají pocit, že nemají své city pod kontrolou a raději utečou.

Milují vždy hluboce, a pokud vztah nevyjde, těžko dávají prostor nové lásce. A velmi těžko přichází na chuť moderním trendům v randění, jsou tradiční a jen málokdy jim to vyjde přes internet.

Hledáte pana Dokonalého a spřízněnou duši? Podle odbornice je to chyba!