Fexting jako moderní způsob hádek: Jaká má pravidla a v čem může negativně ovlivnit vztah

Výraz sexting asi není třeba představovat: jde o posílání zpráv se sexuálním podtextem. Přes zprávy se snadno flirtuje a udržují se tak nadstandardní vztahy i s někým jiným, než je oficiální partner, přes zprávy se oznamuje rozchod anebo se na jejich základě odhaluje nevěra.

A co fexting? Tento výraz vešel do širšího povědomí díky první dámě USA Jill Biden. V rozhovoru pro magazín Harper’s Bazaar se svěřila, že se s manželem vyhýbají hádkám před svědky, a když je třeba si něco „vysvětlit“, píšou si zprávy. Jde tedy o fighting over text neboli o hádky přes zprávy. Jako fexting se označují konflikty přes psané zprávy, esemesky, sociální sítě… Jde tedy o komunikaci, do které nevstupuje obraz ani zvuk, pouze psané slovo.

Jaký názor na fexting mají psycholožka a psychoterapeutka Alex Hrouzková a vztahová koučka a mediátorka Jana Řehulková?

Důvodů pro fexting existuje vícero. Někdo nenávidí konfrontace naživo, jiný ve stresu nedokáže myšlenky formulovat dostatečně jasně, další nemá jinou možnost, jak si s partnerem věci vyříkat.

Podle Jany Řehulkové je tato forma výměny názorů v poslední době častá nejen mezi partnery, ale také mezi rodiči a dětmi, a dokonce i v širších rodinných či přátelských skupinách: „Někdy je to proto, že se lidé doma časově míjejí a nemají dost prostoru pro konstruktivní debatu, někdy se tak vyhýbají otevřenému konfliktu a někdy je důvodem to, že při osobní konfrontaci jeden partner neposlouchá a z hádky pravidelně odchází. A nedá se tomu úplně vyhnout ani ve vztazích na dálku.“

Komunikaci z očí do očí nic nenahradí, ale textovou hádku není třeba zcela zatracovat: oproti hádání naživo má i výhody. Musí se však vést konstruktivně! „Někteří lidé jsou velmi impulzivní, při osobních konfliktech jednají vztekle, agresivně, křičí, bouchají věcmi… Zato prostřednictvím textových zpráv dokážou zvládnout výměnu bez křiku a osočování. Pro někoho je obtížnější nadávku či vulgarismus napsat, zatímco v afektu při konfrontaci tváří v tvář je často používá,“ vidí výhody Jana Řehulková.

Alex Hrouzková se ale obává, že vést fexting konstruktivně je příliš ideální představa. Lidé to zvládnou pouze v případě, že emoce nejsou příliš vypjaté, jsou vysoce uvědomělí a chápou, že může jít o nedorozumění plynoucí z rozdílného vnímání psaných slov: „A i v těchto případech často přesouvají rizikovou psanou komunikaci směrem k jejímu dočasnému odložení a obvykle si navrhnou, že si později zavolají nebo si dají schůzku.“

A v čem je fexting naopak škodlivý? Může dokonce zničit vztah! Alex Hrouzková spatřuje velký problém v tom, že při vnímání psaného textu bez doprovodných vizuálních a hlasových informací hrozí vysoké riziko nepochopení: „Psaná komunikace nenabízí čtení neverbálních projevů a umožňuje promítání obsahů, které na druhé straně vůbec nejsou, a dává tak vzniknout nedorozumění. Pokud lidé v konfliktu zůstanou jen u psaní, mají tak složitější podmínky k řešení a vedení konstruktivní komunikace než například v telefonickém hovoru, videohovoru nebo při osobním setkání.“

A Jana Řehulková má v poradně mnoho dvojic, které řeší, že jeden z páru je schopen napsat protějšku třeba čtyřicet naštvaných a vystupňovaných zpráv v době, kdy na ně partner nemůže adekvátně reagovat (je v práci): „Pak samozřejmě hrozí, že po návratu domů je konflikt už tak vyhrocený, že buď pokračuje, nebo následuje tichá domácnost.“

Možná tomu nevěříte, ale i hádky mají pravidla. Jen jsou to možná pravidla nepsaná a nevyřčená a třeba si je ani plně neuvědomujete. Přitom jistě víte, které výrazy jsou za hranou, víte, kdy je čas se stáhnout… A stejně tak by to mělo fungovat u fextingu.

Jana Řehulková doporučuje nastavit si pravidla či slovo, které poslouží jako záchranná brzda, pokud situace zbytečně eskaluje: „Žena jednoho architekta byla kdysi tak plná zklamání a křivdy z jeho nevěr, že mu v noci napsala asi dvanáctistránkový dopis. Její muž, když přišel nad ránem domů, jen lakonicky připsal na okraj první stránky ‚Nějak to spolu zvládnem‘. Od té doby to s manželem používáme s nadsázkou jako brzdu, když se některá výměna, ať osobní, nebo písemná, stává delší, než odpovídá dané situaci.“

V každém případě by mělo podle Jany Řehulkové platit, že pokud si píšete a řešíte touto cestou nějaký problém, vždy musíte pečlivě volit slova, promyšleně (ne)používat vhodné emotikony, přečíst si po sobě, co jste napsali… A když je zřejmé, že druhá strana dává zprávám jiný význam (vnímá je například ironicky), včas navrhnout, že to dořešíte osobně: „Cílem je komunikaci znormalizovat a ne hrotit!“

Víte, jaké věty by ve vztahu nikdy neměly zaznít?