Článek
Rozchody jsou těžké, sakra těžké. Ano, existují páry, které se rozejdou v klidu, ale většinou jsou konce vztahů spojené s křikem, pláčem, výčitkami apod. Rozchod sice může bolet, ale pozor, zároveň vás může leccos naučit.
Zeptali jsme, se jak na to, psychoterapeutky Kateřiny Vašíčkové, která je průvodkyní procesem rozchodu, a vztahové koučky a mediátorky Jany Řehulkové.
Rozchod není selhání
Máte pocit, že jste neuspěli, zklamali sebe i okolí, protože vám vztah nevydržel až do konce života?
Kateřina Vašíčková vysvětluje, proč to rozhodně selhání není: „Pokud partneři na vztahu i na sobě zkoušeli pracovat, ale ukáže se jejich vzájemná nekompatibilita, je vhodnější vztah ukončit. Je to dokonce znakem zralosti, odvahy a respektu k sobě i partnerovi. Nemáme rádi změny, děsí nás samota i bolest, je snazší rozchody druhých odsuzovat. Doporučuji vždy zvážit, s kým budete o rozchodu mluvit, kdo vás podpoří, před kým se nemusíte obhajovat.“
Jana Řehulková dodává, že někdy naopak rozchod přinese úlevu, záleží na důvodu: „Pokud je to nevěra, provází rozchod ublížené emoce, pošramocené sebevědomí i zoufalství. Pokud se ale snažíte např. vymanit z toxického vztahu či z vlivu manipulátora, může rozchod přinést úlevu a otevřít novou, smysluplnou etapu života.“
Jak se rozejít správně?
Ve škole se nám o rozchodech a jak je provést co nejšetrněji slovem nezmínili. Ale lze to? Existuje ideální rozchod? Podle Kateřiny Vašíčkové je to individuální, ale je vždy skvělé, když se partneři vzájemně respektují a přijímají odpovědnost sami za sebe: „Důležité je i neutíkat předčasně nebo naopak nezůstávat příliš dlouho, ačkoli nám ve vztahu není dobře.“
Jana Řehulková ze své praxe mnoho zkušeností s klidnými rozchody nemá: „Lidé se obvykle rozchází ve fázi, kdy jsou na sebe naštvaní, hádají se, mají vůči sobě averzi. Radím jim, aby k sobě neztratili základní úctu a respekt, zvlášť, když spolu mají děti a jako rodiče musí i nadále komunikovat.“
Čím si během rozchodu projít?
Rozchod není jednorázová záležitost, zvláště jde-li o konec vztahu dlouhodobého. Je naprosto v pořádku, že vás zaplavují nejrůznější emoce. Podle Kateřiny Vašíčkové chodí ve vlnách: „Mezi nejčastější patří šok, vztek, pocit méněcennosti, odpor, bolest, strach, smutek. Dobře dokončený proces rozchodu končí pocitem smíření, nalezením vnitřního klidu. Není třeba se nutit k odpuštění. Pokud pochopíte, co vás vztah měl naučit, uvědomíte si, že žádný viník není.“
Podle Jany Řehulkové není třeba hrát si na odolného siláka, který zvládne každou situaci s nadhledem: „Je užitečné připustit si skutečné pocity a dopřát si čas na všechny fáze. O jaké jde? Popírání, kdy máte pocit, že došlo k nedorozumění, někdy i ještě prosíte o šanci. Naštvanost na sebe, že jste to dopustili, na partnera, že vás opustil, na okolí, že s vámi málo nadává apod. Smlouvání a snahu vztah za každou cenu zachránit. Depresi a citovou otupělost, kdy pláčete a nic nedává smysl. A nakonec smíření, kdy jste ochotní jít dál a život zase dává smysl.“
Není to událost, ale proces
Jak ale upozorňuje Kateřina Vašíčková, proces rozchodu se odehrává v několika rovinách a emoce jsou jen jednou z nich: „Jednou z nich jsou praktické záležitosti, jako je stěhování, dělení majetku, reorganizace péče o děti apod. Rovina rozumová, tedy pochopení, proč k rozchodu došlo, jaký typ partnera jsem si vybrala apod. Rovina emocí, která je asi nejobtížnější, lidé často v obraně emoce potlačují nebo od nich utíkají. Ale nikam se tak neposunou. Pokud ale tuto stresující životní situaci zpracujete jako příležitost, může vás posílit a proměnit.“
Rozchod jako příležitost
Ač máte po rozchodu pocit, že váš život skončil, může to totiž být naopak. Podle Kateřiny Vašíčkové jsou životní krize příležitostí. K čemu? „K revizi hodnot a životního směřování, k sebepoznání a sebelásce, k zahojení starých emočních zranění, k práci na sobě. Pak můžete z krize vyjít silnější, moudřejší, zralejší, soucitnější, laskavější, k sobě i k druhým. Klíčem je převzetí zodpovědnosti, dostatek času na proces hojení, odvaha k prožití emocí a uvědomění si a poučení se z chyb, které jste dělali, kdy jste nerespektovali sebe, partnera, nekomunikovali potřeby a podobně.“
Podle Jany Řehulkové je důležitý plán: „Naplánovat další směřování jde lépe, když vnímáte rozchod jako cennou zkušenost, ze které jste se poučili. Ze začátku stačí plán na nejbližší dny a postupně se můžete soustředit na větší projekty a cíle, kterých chcete dosáhnout. Důležité je uvědomit si, že rozchodem váš život nekončí, ale začíná jeho nová etapa.“