Článek
Urazit či zranit je až moc snadné a občas se asi stane každému, že se nezachová zrovna nejlépe. Byť i nevědomky. Důležité ale je, jak se k takové situaci postavíte. Přirozená reakce je, že se snažíte vše napravit, mnoho lidí ale tápe, jak na to, aby nenapáchali víc škody než užitku. A také aby dotyčný omluvu opravdu přijal a vy slyšeli kýžené: „To je v pořádku.“
Jak dosáhnout odpuštění?
„Přiznejte chybu, s pokorou se omluvte a s empatií se snažte pochopit toho, komu jste ublížili,“ říká lektorka osobního rozvoje Karolína Szabová. Zároveň ale dodává, že bychom neměli čekat, že nám dotyčný automaticky ihned odpustí. „Jedna omluva ještě nemusí znamenat vyléčení bolesti, kterou jste mohli způsobit. Zda vám druhý odpustí, je jen jeho rozhodnutí,“ dodává lektorka. Většina lidí potřebuje čas, aby vše zpracovali a ujistili se, že své „promiň“ myslíte opravdu upřímně. Co ještě můžete udělat, aby k tomu opravdu došlo?
1. Upozaďte své ego
Pokud chcete opravdu napravit vaší vinou pošramocený vztah, je potřeba, abyste více mysleli na pocity druhého než ty své. Jak uvedla americká psycholožka Nelly Seo pro magazín Self, potlačit svou hrdost a přiznat, že jste to zpackali, vyžaduje emocionální sílu a slušnou dávku sebereflexe. „Je v pořádku cítit vinu a být v takové chvíli zranitelnější,“ říká odbornice. „Právě to vám pomůže k usmíření s člověkem, kterého máte rádi,“ dodává.
Získat odpuštění není jen tak, určitě nepřichází automaticky po jediné omluvěFoto: fizkes, Shutterstock.com
2. Buďte konkrétní
Ať už někomu řeknete něco, co jste raději nikdy neměli vypouštět z pusy, zazdíte něčí narozeninovou oslavu, nebo zavdáte reálnou příčinu k žárlení, snažte se být při omlouvání co nejkonkrétnější. Když upřímně vysvětlíte, co vás k tomu vedlo, a čím osobnější a upřímnější budete, tím větší šanci máte, že vás ten druhý opravdu pochopí. A tím i mnohem rychleji vaši omluvu přijme.
3. Nevymlouvejte se
Nic nepůsobí trapněji, než když hledáte zástupné důvody pro své chování, vymlouváte se, či to dokonce házíte na druhé. Je to dětinské a nikdy vám to v ničem nepomůže, jen se tak zbytečně dehonestujete v očích druhých. Pokud si nejste jistí, jak nejlépe postupovat a co říct, zkuste jednoduchou metodu reflexe – představte si, co by v takové chvíli pomohlo vám, abyste druhému odpustili. Výmluvy typu „pardon, byl jsem opilý“ to asi nebudou, že?
Jak odpustit sami sobě i druhým?
Vymoci si opuštění je jedna věc, ale často neumíme odpustit ani sami sobě. V takovém případě radí Karolína Szabová být k sobě maximálně vlídní a nelynčovat se donekonečna za své selhání. „Odpuštění si je forma lásky k sobě, skrze kterou rosteme a poznáváme soucit,“ říká lektorka osobního rozvoje. Radí si svou vinu prožít a uvědomit si, co vás naučila, říct si, co byste příště udělali jinak. A pak to nechat jít.
„Odpustit znamená od-pustit. Tedy pro-pustit se ze sebeobviňování,“ vysvětluje Szabová. A jak odpustit druhým? Je potřeba si uvědomit, že odpuštění neznamená souhlasit s tím, co nám druhý udělal, jak se zachoval. „Odpuštění znamená moudrost a uvědomění, že si už dál nechcete nést nepříjemnou energii ublížení. Nebojujte s tím – prožijte si bolest, smutek, křivdu… A od-pusťte to,“ radí koučka.
