Co vás nezabije, to vás dorazí. Kdo snáší odmítnutí hůř? Muži, nebo ženy? Každý!

Copak o to, když se v životě neděje nic ohrožujícího, starosti se pohybují v přirozené, snesitelné míře, nebo dokonce vyloženě jedete na vítězné vlně, to se to drží odstup a nadhled!

Část lidí věří, že muži snáší odmítnutí lépe, protože je chrání jako brnění jejich ego. Když jde do tuhého, zdůvodní si, že není chyba v nich, ale v té druhé straně, a jsou v pohodě. Druhá část si myslí, že odmítnutí snáší lépe ženy. Příroda je prý kvůli mateřství vybavila větší vnitřní silou i odolností a kvůli dětem vydrží víc než člověk. Teorie jsou zkrátka prima věc.

Co třeba ve chvíli, kdy končíte rodičovskou dovolenou? Kromě toho, že už šišláte pomalu i na pošťačku, která vám nese dobírku, potřebujete nejen mezi dospělé lidi, ale i peníze. Jenomže vám nevezmou potomka do školky, a ještě řeknou: „Neberte si to osobně, prostě jen pět nejstarších žáčků dostalo odklad do první třídy, tak na menší nezbylo. Zkuste za rok.“ Určitě se s nadhledem zasmějete. Vždyť vás ta hra „Hádej, kolik drobných nám do dalšího měsíce zbude po zaplacení hypotéky“ vyloženě baví. Zaměstnavatel, který vám musí držet místo, jistě také bude nadšením bez sebe. Radost až na kost.

Anebo jste pětapadesátiletý muž, značka Skála. Manželka, děti, stárnoucí rodiče, ti všichni na vás spoléhají. Slabost nepovolena. Pak přijdete o job. Žádné obavy, máte přece fůru zkušeností. Houby s otcem. Na dvacet rozeslaných životopisů vám neodpověděl nikdo ani bú, natož aby vás pozvali na pohovor. K tomu vám různí chytrolíni říkají, že dnes, při nulové nezaměstnanosti, najde práci i polointeligentní jezevčík. Dávají za vzor sebe a své báječné multilevelové podnikání, investování do kryptoměn a podobně. Jistě jste úplně v klidu a nadhled z vás přímo tryská, když vás pětadvacetiletá „eidžáristka“ zkouší jako malého kluka. Nakonec vás vyprovodí onou magickou větou: „My se vám ozveme.“ V překladu: „Dědku, túdle núdle.“

S lehkostí jistě opouštíte, ať jste žena, či muž, banku, kde vám pro vaši nízkou bonitu zamítnou hypotéku. Na závěr jste se navíc dozvěděli, že vás mají rádi a vlastně vás chrání. A jsou-li v dobrém rozmaru, ještě odcitují starý dobrý motivační čínský citát všech namachrovaných debilů - sedmkrát upadnout, osmkrát vstát. Nazdar, bez peněz do banky nelez. Možná mají pravdu, ale při pocitech, s jakými odcházíte, není ani černá barva dost černá.

Odmítání k životu patří. V lásce, práci, od lidí i společnosti. Což ale neznamená, že nebolí a že jsme povinní se pořád tvářit happy. Aby se tahle bolest zahojila a změnila ve zkušenost, potřebuje čas. Sice se říká, že co vás nezabije, to vás posílí, ovšem existuje ještě další verze: Co vás nezabije, to si na vás počká a dorazí vás.