Sestry, které rozdělila válka, se našly. Po 78 letech!

Bitva o Stalingrad (nyní Volgograd) trvala od podzimu 1942 do zimy 1943. Šlo o jednu z nejkrvavějších bitev druhé světové války. Tento zásadní střet německých nacistů s Rudou armádou ale neměl na svědomí jen mrtvé a zraněné, ale rozdělil i spousty rodin. Během boje i po něm v oblasti panoval chaos, lidé byli evakuováni do nejrůznějších částí Sovětského svazu, aniž by měli možnost informovat blízké, záznamy o jejich přesunech byly nepřesné, nebo dokonce žádné. Sestry Julia a Rosalina se kvůli tomu neviděly 78 let!

Do začátku války rodina obou žen žila velmi spokojeně. Rodiče Olga a Pavel měli celkem čtyři děti: Rosalinu a její dvojče Galinu, Julii a chlapce Jurije. Jakmile ale začala válka, vše se začalo hroutit. V patnácti letech byla Rosalina poslána vyrábět tanky, nemohla bydlet s rodinou, ale v blízkosti továrny a o své práci nesměla mluvit. „To jsem ale porušila. Doma jsem řekla, co dělám. Vyráběla jsem klikové hřídele do tanků,“ vzpomíná Rosalina.

Právě továrna, v níž pracovala, se stala terčem nacistických bomb při bojích o Stalingrad. „Matka nám vyprávěla, že když bombardování konečně ustalo, šla s matkou a Galinou k továrně. Vše bylo zničené, srovnané se zemí. Tam jim řekli, že je Rosalina mrtvá,“ říká Juliina dcera Světlana. Vzhledem k tomu, jak továrna vypadala, rodinu ani nenapadlo o dívčině smrti pochybovat.

Jenže Rosalina měla neskutečné štěstí. V době útoku už nebyla v továrně, ale na evakuačním trajektu. I ten ale zasáhly nacistické letouny a dívka přežila jen zázrakem. „Naložili ji na trajekt a pluli přes Volhu. Ale jedna exploze matku z trajektu shodila. Na poslední chvíli ji z řeky vytáhl voják, jinak by se utopila,“ popisuje Rosalinin syn Jurij, který dostal jméno po svém padlém strýci Jurijovi.

Po vysazení z trajektu musela Rosalina a další přeživší ujít stovky kilometrů do Saratova v jihozápadním Rusku, odkud byla poslána na práci do továrny v Čeljabinsku. Snažila se kontaktovat rodinu, ale ta už byla úplně jinde.

Zbytek rodiny takové štěstí neměl. Otec Pavel a syn Jurij odešli na frontu a už se nevrátili. Jak přesně skončili, nikdo neví. Matka Olga a dcery Julia a Galina byly při bombardování evakuovány do Střední Asie kousek od Uralu. Rosalina neměla šanci je tam najít, a to ani po válce, protože o tom nikde nebyly žádné záznamy.

Matka Olga tam po čase zemřela hladem a sestra Galina podlehla tyfu. Přežila jen Julia, která se po válce přestěhovala do centrálního Ruska do města Penza a pracovala jako učitelka. Byla přesvědčená, že válku přečkala z celé rodiny jako jediná.

Před časem ale Julii začaly opět trápit vzpomínky a hlavně to, že nevěděla, jak zemřeli bratr a otec. S pomocí dcery Světlany se to pokoušela zjistit na internetové stránce, která se i po tolika letech snaží shromažďovat informace o lidech ztracených během druhé světové války. „Hledali jsme a já najednou koukám, že tam někdo shání mou matku Julii. Byla to Rosalina,“ vzpomíná na šokující zjištění Světlana.

Jen díky této náhodě se tak mohly sestry, jediné přeživší z celé početné rodiny, konečně setkat. Po 78 letech! Shledání se neobešlo bez slz. Obě ženy byly samozřejmě šťastné, ale zároveň i smutné z toho, o kolik společných chvil kvůli válce přišly. „Co vám mám povídat. Jsem šťastná, ale také si Rosalinu pamatuji jako mladou dívku a teď tu před sebou vidím stařenu. Je to těžké,“ řekla po setkání Julia.

Život je plný překvapení. Přečtěte si tento dojemný příběh: Neměl se narodit, teď zachránil život sestře!