Článek
Schopnosti Dlouhého bych ještě brala. Natáhnout dle momentální potřeby čas by se teď hodilo. Zatím jsem si však zvládla natáhnout pouze lýtkový sval, balancujíc na štokrleti ve snaze sundat z nejvyšší police krabici s formičkami na vánoční cukroví. Zázrak, že jsem nespadla. Mohla jsem místo ve frontě na poště skončit v sádře. Ale aspoň bych měla bílé Vánoce. Takhle budou zase jenom chlupaté. Tak je totiž vidí Bystrozraký, jenž právě o chlup porazil Vetchozrakého ve mně. Což můj muž nechápe. „Celý rok si stěžuješ, že špatně vidíš, ale v prosinci zázračně prohlédneš? Kdy už konečně pochopíš, že domov je tam, kde se chlupy drží na všem kromě psa?“ Aha. Takže když žádám důkladné vyluxování koberce, ohrožuji samu podstatu domova. To si opravdu nemohu vzít na zástěru, a tak svůj adventní bystrozrak stočím k plechům s cukrovím v očekávání příchodu třetího z party. Široký však nespěchá. Ví, že jeho čas přijde. A když to nebude na Vánoce, tak prvního ledna určitě. Ale to je datum tak vzdálené, jak vzdálené se mi zdály vánoční večírky, na které jsem byla zvána už v říjnu. Tahle lest pořadatelů vymámit účast během babího léta je obzvlášť podlá. Protože pokud se dostavím na všechny, z jater mi na konci prosince zbydou už jenom skvrny na rukou.
Ale protože je advent pohádkové období, nakonec to zase dobře dopadne. Překonáme hory a doly úkolů, přečkáme půlnoc na firemním večírku a sani stesku po našich blízkých, co už mastí nebeské karty s Uriášem a Petronelem, utneme hlavu i se sanicí. Věřte, nevěřte, Štědrý den nakonec bude. A zase bude krásný. Ať už na nás z adventního kalendáře, jehož okýnka se pomalu otvírají, vypadne cokoliv, Ježíšek přijde. A není to žádný hoax, jak tvrdí namachrovaní starší sourozenci malým vykulencům, co každý boží prosincový den pátrají zvědavýma očima po obloze. Ježíšek prostě byl, je a bude. Ať už máme uklizeno a napečeno, nebo ne. A že byste si přáli, aby už konečně zase jednou byly bílé? No to já taky. Ale víte, jak to chodí v pohádkách pro dospělé. Když nemáte bílé, vrazte tam červené!
