Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
A je to tady. Magnolie a sakury, pámelníky, zlatý déšť i trnkové keře, do nichž se naše labradorka noří během procházek, všechno už rozkvetlo. Jaro odstartovalo v plném trysku. Jenom já jsem to zase prošvihla a v mé předsíni stále ještě straší zimní boty, zatímco zaprášené baleríny a tenisky pospávají kdesi vzadu v horním fochu skříně.
Když se mi začátkem března ohlašují první poslové jara – v mém případě alergická rýma a svědění očních koutků - vždycky si říkám, že letos to určitě nezmeškám. Představuju si první prosecco v ještě vlahém odpoledni na zahrádce kavárny, procházky pod bíle kvetoucími korunami třešní v trenčkotu, který se nadouvá jarním vánkem, velikonočního beránka instagramových kvalit, uspokojení, když se prsty při přesazování květin na terasu zanoří do vlhké hlíny.
Jenže to v ten správný moment nikdy nestihnu. Ve chvíli, kdy venku vypukne všechna ta krása, mi na věšáku stále ještě visí unavený zimní kabát, zatímco baloňák čeká od loňska na slíbenou výpravu do čistírny. Prosecco na zahrádce si slibuju tak dlouho, až na něj začne být moc vedro. A moje kytky na terase – budiž jim sláva, že jsou stále ještě naživu – na mě vyčítavě mávají čerstvými zelenými lístky v příliš těsných květináčích (při bližším ohledání pak zjišťuji, že ty čerstvé zelené lístky patří převážně plevelu v jejich sousedství).
Zkrátka a dobře, prokrastinace se nemusí týkat jenom odevzdávek článků do redakce nebo objednání na nějaké preventivní prohlídky. Pokud jste v ní tak zdatní jako já, můžete prošvihnout i celé jedno roční období. Týká se to bohužel i údržby tělesné schránky. Pošetilosti, jako je jarní detox, jsem dávno vzdala, jenže ve chvíli, kdy už je moc teplo na moje milované tlusté černé punčocháče, obvykle shledám, že jsem si už sakra dlouho nedepilovala nohy.
Jarní kabát taky vytahuju na světlo ve chvíli, kdy se venkovní teploty už začínají šplhat ke třicítce, a baleríny přicházejí ke slovu v okamžiku, kdy okolní svět chodí po rozpálené dlažbě v sandálech. Samozřejmě, mohla bych si namlouvat, že je to změnou klimatu: jaro přichází čím dál tím dřív a záhy se proměňuje v horké léto. Jenže i velikonoční výzdobu, na poslední chvíli a s výčitkami svědomí vytaženou na Velikonoční neděli večer, sklízím obvykle před odjezdem na letní dovolenou.
Jaro mi prostě každý rok připomene, že ty okamžiky pomíjivé krásy rozkvetlých magnolií, pak šeříků a kaštanů a nakonec jasmínů musím prožívat ve chvíli, kdy se právě dějí. I když mám u toho na sobě třeba zimní kabát.
