Článek
Valentýnský týden máme za sebou, ale jeho dozvuky ve mně budou po přečtení článku o zcela nové sexuální orientaci ještě chvíli rezonovat. Líbat květiny, pronikat vodou, hladit mech. To jsou požitky, které prý ekosexuálové považují za vrchol erotiky. Od té chvíle vidím v každém, kdo se těší na jaro, erotomana. Možná namítnete, že v mém věku se nemám čeho obávat. Normálně asi ne. Ale konec zimy je jediná část roku, kdy o sobě mohu zodpovědně prohlásit, že jsem holka jako lusk. Křivá a zelená. A když někdo může líbat květinu, možná by nepohrdl ani luštěninou. Celoročně bych pak mohla zajímat ekosexuální jedince, v nichž vzbuzují vášně přírodní úkazy obecně. Možná i můj muž je zakuklený ekosexuál, jen se to ostýchá říci naplno a doufá, že už to nějak doklepeme i bez coming-outu. Ale mělo mě to napadnout dávno. Když mě balil, recitoval mi slova písně o té nejkrásnější krajině, co zná. Vzhledem k tomu, že tenkrát byl nejdál v hnědouhelné pánvi, snažila jsem se na to vyznání rychle zapomenout.
Další odnož ekosexuálů jsou podle aktivistek, které byly ve zmíněném textu citovány, jedinci, kterým leží na srdci zátěž naší planety tak moc, že ji odmítají zvyšovat svým eroticky neuvědomělým chováním. Například nepoužívají při sexu kůži. Mě by teda veganský sex nebavil, protože pokud se to umí, dokáže být kůže jedna velká erotogenní zóna, od hlavy až k patě. Ale aktivistky asi mínily veganský přístup v tom smyslu, že používají pouze pomůcky vyrobené tak, aby neobsahovaly žádné zvířecí produkty. Můj muž sice vypadá jako opičák, když se svlékne na pláži, ale jinak by veganské nároky splňovat mohl. Jenže tady půjde spíš jde o uhlíkovou stopu, kterou bychom po sobě neměli zanechávat. A tam už to trochu skřípe. Hlavně když máme k obědu fazolový guláš.
Lidí zmítaných enviromentálním žalem tak silně, že jsou ochotni oddávat se erotickým hrátkám pouze pod peřinou z organické bavlny, je zatím hrstka. Ale dneska člověk nikdy neví, takže si nenechme ujít žádnou příležitost užít si to zatím hezky postaru. Ta nejvíc efektivní cesta, jak snížit uhlíkovou stopu na minimum, je totiž svět bez lidí. Přičemž sex má směřovat k výsledku zcela opačnému. Tak rychle, než nám to zakážou.
