Článek
„Koncert? Jaký koncert, Kissáci přijedou až v červnu.“ No bodejť. Na Vánoce mi jeho mysl otupená bramborovým salátem slíbí i filharmonii. Koncert, jasně, ale přidej tam ještě majonézu. O půl roku později už se vymlouvá, že vážná hudba je na něj moc vážná, tak jdi s někým jiným. Tak teda jdu a přemýšlím, proč lidé klasické hudbě říkají vážná, když je v sále taková sranda.
Hudba vzbuzuje nejrůznější vášně. V mužích určitě pro vesmír, soudím dle zakloněných hlav a úžasem otevřených úst. Ale nemuseli by u toho tak chrápat. Ženám houslový klíč otvírá srdce a kdovíco ještě, neb dáma vedle mě nyje tak opravdově, až mám strach, že po sólistovi hodí podprsenku. Představuji si, jak zachycená na smyčci vlaje v rytmu Humoresky, háčky prádla jenom cvakají. A že jich tam je, neb dáma je fortelná jako tympán v orchestřišti. Jestlipak se pán ve fraku nenudí, když na nástroj uhodí během koncertu všehovšudy třikrát? A má stejný plat jako violista, jenž si neodfrkne ani na chvíli?
Ve mně hudba vyvolává otázky. Spoustu otázek. Jak dlouhý je asi lesní roh, když se rozmotá? Má harfistka v pracovní smlouvě manipulaci s těžkými břemeny? A co by se stalo, kdybych chlapíkům foukajícím do žestí před očima vymačkala šťávu z citronu? Jen to píšu, už se mi sliznice v ústech svírá, že bych nefoukla ani do bublifuku. Natož do bombardónu.
„Bravo!“ vykřikne dáma vedle mě, až se leknu. Ani nepočkala na tečku za větou… Podprsenku nesvlékla, ale jinak se její aplaudování neliší od výkonu fanynek Michala Davida. Věkově by to sedělo. Možná i dámě se vybavil Discopříběh, protože skáče s rukama nad hlavou, až k jásotu strhne další posluchače. Masa burácí a dupe, už chybí jen výkřiky „Baňyk, p..o!“ Nic proti standing ovation, ale dneska se vstoje tleská snad i zřízencům, kteří na pódiu rovnají pultíky s notami. Co budeme dělat, až nastoupí opravdoví mistři? Pověsíme se na lustr? Vzdoruji té představě potleskem vsedě a skulinou mezi pozadími páru přede mnou zahlédnu, že dirigent přebírá kytici. Vypadá skoro jako svatební a já už vidím, jak ji vrhá za sebe a čeká, který z filharmoniků ji chytí. Takže za rok dirigujete vy, pane kolego!
No prosím, a pak že je klasika nuda.
