Článek
Toaleta bez fronty, to je požehnání. Zvlášť v divadle, kde mě tlačí čas, nebo v restauraci, kde mě tlačí alkohol. Navíc většinou chodím na poslední chvíli, pořád to je dobré, pořád to je dobré… až to najednou dobré být přestane. Pak je třeba rychle jednat. Zrychlit krok, najít kabinku, dveře trochu drhnou, pikosekunda přetlačování, aha, obsazeno! Pokud druhá strana reaguje se zpožděním nebo prostě nedosáhne na kliku, naskytne se mi pohled na obličej v úleku, ruku ustrnulou v pohybu a nohy zamotané do spuštěných punčocháčů. Každý holt nezachová takový klid jako dáma na záchodcích v nákupním centru. Seděla vzpřímeně a způsobně držela oběma rukama na klíně kabelku. Kdybych nevěděla, za jakým účelem tam trůní, namouduši bych si myslela, že cestuje trolejbusem na návštěvu sestřenice. „Přejete si něco?“ zeptala se mě nonšalantně a mně nezbylo než zavrtět hlavou a s drobnou úklonou vycouvat jako majordomus, jenž právě naservíroval své lady sklenku večerního sherry.
Chtěla bych to také tak umět. Protože když toaleta nemá zámek a já nedosáhnu na kliku, což většinou zjistím ve chvíli, kdy už není šance vyklidit pozice, zmůžu se pouze na modlení. Panebože, ať to stihnu, panebože, ať nikdo nepřijde, panebože, už jen chvilku, panebože, tady není toaletní papír! Nahmátnu v kabelce několik prázdných obalů od papírových kapesníčků, ale kapesníček žádný. Noviny už dávno nekupuji a účtenky jsou za tímto specifickým účelem nepoužitelné. A to jsme se včera doma hádali, jestli je lepší dvojvrstvý nebo třívrstvý a zda se z držáku odmotává směrem ke zdi nebo do prostoru! Teď jsem šťastná, když v kabelce objevím leták, jenž mě vybízí k nákupu cenných papírů. Příznivou cenu prý určuje momentální situace na trhu, tak se nemám dlouho rozmýšlet. Mám chuť zavolat na uvedené telefonní číslo, že právě teď jeden cenný papír postrádám, tak ať sebou laskavě hodí. Ještě ale učiním poslední pokus a vyšlu do éteru hlasitou prosbu. Během vteřiny se mi ze tří stran sejde hned několik cenných papírů najednou, ženská solidarita funguje! Se slzou dojetí v oku si myju ruce, když na mě dáma vedle s úsměvem promluví: „Víte, co jako účetní radím svým přátelům? Nikdy se nepouštěj do větších akcí, dokud nemáš pohromadě všechny papíry!“
