Článek
Kolem Vánoc téměř vždy přijde oteplení, přesto se meteorologické telefonní linky a emaily netrhnou: Tak co letos? Budou bílé? Nebudou? Ách jóóó…. Jako by snad blátivé nebo deštivé byly méněcenné. Dejte si pozor, milé děti, aby vás nakonec nepopotahovali za jejich diskriminaci. V dnešní třeskutě korektní době jeden nikdy neví. Vůbec bych se nedivila, kdyby Ladovy vánoční obrázky nějaký horlivý aktivista polil vaječným koňakem a navrch se k nim přilepil bílkovou polevou na perníčky. V ohrožení by se mohla ocitnout i Popelka. Také tahle pohádka, zasněžená od začátku až do konce, podporuje meteorologický stereotyp. Vždyť v ní je bílé i špinavé prádlo! A co teprve Anděl Páně, který se po kolena brodí sněhem, a ještě k tomu nutí ušmudlaného čerta. Myslím, že v příští vánoční pohádce by mělo být spravedlivě zastoupeno každé počasí, které na Štědrý den může panovat. Vždyť bílé jsou podle statistik cca jednou za osm let. Rovnost blátu a plískanicím!
S přáním šťastných a veselých se to má podobně. Podle mého se vyskytují stejně sporadicky jako bílé. Přesto na štěstí a veselí lpíme jako na majonéze v bramborovém salátu. Jako by nám nestačily takové a makové, každému podle nátury a momentálního rozpoložení. Třeba u mě u se to na Štědrý den dost střídá. Od rána mnou zmítá směsice pocitů od úlevy a nadšení, že je konečně tady, těšení se na radost a úsměvy blízkých (a taky na dárky, přiznávám) až po lehký smutek, když je rozbaleno, snědeno a zhasnuto. Ležím v posteli, kolem příjemné ticho a mně je hezky a zároveň teskno. V očích mě zaškrábou slzy a v hrdle vzpomínky na ty zašmodrchané mašličky, které na dárcích vyrobily nešikovné prstíky našich dětí, když byly malé. A taky na babiččino linecké, které už nikdy neochutnám, byť ho peču úplně stejně. A taky na radost, již už nikdy nezažiju, protože první brusle dostanete jenom jednou. Tohle přece není štěstí. Anebo možná je, a dokonce to úplně největší. Uvědomit si, že to nejvíc samozřejmé je vlastně ukrutně krásné. Takže jo, mám je vlastně taky šťastné. A totéž přeji i vám, co jste vydrželi až sem. A těm ostatním taky.
