Článek
Hej, vy tam na druhé straně počítače, moc se nešklebte. Cvrčci jsou prý potravinou budoucnosti. Takže se přírodovědné dokumenty přesunou do škatulky „pořady o vaření“? Díkybohu, že už mi bylo padesát. Moje budoucnost se začne pomalu, ale jistě stávat minulostí, takže cvrčků k večeři se snad nedožiju. Nechce si mi tahat nožičky a křidýlka ze zubů, navíc bych si připadala jako kulturní barbar. Kdo by si nepamatoval cvrčka Ondřeje Sekory, který putoval světem se stále dobře naladěnými housličkami? Berušku byste Ferdovi taky nesežrali. I když je to nafoukaná nána.
Když hledím budoucnosti do žaludku, musím se kát nad svou hříšnou minulostí. Snad mi patron všech školníků odpustí, že jsem hrachovou kaší krmila asparágus v rohu jídelny. To, že květina živená luštěninou chřadla, zatímco já po lentilkách jenom kvetla, mě utvrdilo v přesvědčení, že bonbony jsou zdravější než hrách. Místo pochvaly nad brilantním logickým úsudkem jsem od maminky dostala na zadek, protože našla pod polštářem ulepené obaly a v mém zubu kaz. Maminky se však na svoje děti dlouho nezlobí, a tak mi ta moje po večeři naservírovala dýňový kompot, co měl chutnat jako ananas. Protože jsem ananas nikdy před tím nejedla, usoudila jsem, že exotické ovoce jedí děti v Africe za trest.
Náhražek, kdy se cosi vaří tak, aby to chutnalo jako něco jiného, máme i dneska dost. Však to znáte, nemáš-li kečup, vraz tam maggi. Ale jako správná stará sůva jsem přesvědčená, že tehdy to bylo lepší. Taková celerová pomazánka á la humr, té jsem se mohla ujíst. Ovšem jen do té chvíle, než jsem zjistila, že je z celeru. Falešná svíčková žádnou zradu neskrývala, sekaná je prostě sekaná, ať už ji zalijete omáčkou, anebo do ní zabalíte vajíčko. Ach ano, vajíčko. Málem jsem zapomněla na poplašné zprávy, že se letos musíme rozloučit s vánočním cukrovím. Ale nemusíme. Bez vajec se dá docela dobře vařit i péct. Když naše maminky dokázaly svíčkovou bez svíce a humrovou bez humra, tak my snad zvládneme vaječňák bez vajec. Připadá vám to ujeté? Mně taky. Tak co si letos připít červeným na to, že život je možná složitější, ale furt nám o něj nejde.
