Článek
Ať je to, jak je to, když byli moji synové ještě v kočárku a chtěla jsem mít trochu klidu, stačilo popojet ke staveništi s rachotícím bagrem. S vykulenýma očičkama na něj vydrželi nadšeně koukat třeba hodinu. Když jsem se porozhlédla, kolem bylo zaparkováno minimálně dalších šest kočárků. I z nich malí budoucí mužští vystrkovali hlavičky jako hříbečci z mechu. Ani nedutali a očička jim lítala podle pohybu lopaty bagru, podobně jako divákům na tenisu těkají podle pohybu míčku. Nevzpomínám, že by kdy nějaká kamarádka s dcerou hovořila o tak hluboké fascinaci těžkou stavební technikou. Asi i proto, že ji taková blbost, jako jet s ní očumovat stavbu nového krytého bazénu, vlastně ani nenapadla. Zkrátka holky tam nikdy nebyly, zatímco od kluků se tohle tak nějak prostě čekalo.
Když vás bagr nezajímá
Každé očekávání ovšem okamžitě otevírá otázku: Ale co ti kluci, kteří to mají jinak? Kterým je bagr ukradený? Které by v životě nenapadlo rozebírat starý budík nebo se vlamovat do televizního ovladače, aby pochopili podstatu jejich fungování. Ti, které IT technologie vůbec nefascinují a radši „horolezčí“ nebo pěstují kaktusy. Mezi holkami je přece také dost těch, jež nesnáší nakupování hadříků a v dětství je nezajímaly panenky Jako jednu kamarádku ze školky, kterou rodiče načapali, jak tahá drahou mrkací pannu znechuceně po koberci za vlasy a dělá u toho „ššš“. Jako že jede mašinka. Pořád se všude mele o autentičnosti. O tom, že máme být sví. Může ale vůbec nějaký muž v dnešní technické době upřímně prozradit „mě to neba“, aniž by utrpěla jeho mužnost a prestiž?
Zakletí v chytrých domech
Vzpomínáte, jak jednu dobu děsně frčely chytré baráky? Ty, co dobře slouží, ale zle panují, když je majitelé příliš vytuní? Ve svém okolí neznám žádnou ženu, která by v nich cítila teplo domova. Zato znám děsně vytočenou manželku, jež se doma bez znalosti různých kódů a dálkového ovladače ani nevysprchovala. Ona sama byla spíše TESLA (technicky slabá). To nahrazovala krásou a sexy roztomilostí. Ovšem sporák, který se nedal zapnout ručně starými dobrými neinteligentními knoflíky, ale pouze hlasovým asistentem, nenáviděla od samého začátku. Barák prošpikovaný nejmodernějšími technickými vymoženostmi jí manžel pořídil s láskou. Jen s ní bohužel některé věci nekonzultoval dopředu. Mělo to být milé překvapení, ale úplně se nepovedlo.
Na velkou v bouřce zakázáno
Jednoho dne mužíček odjel na služební cestu. Sobotní podvečer. Právě seděla na záchodě na velké, když venku vypukla prudká bouřka. V dané oblasti způsobila výpadek proudu, vypadla wifi, světlo zhaslo a hloupé dveře otvíratelné pouze chytře technologiemi se pevně zasekly. V černočerné tmě, kdy nebe za oknem jen sem tam rozčísly rachotící zlatavé blesky, chytla spolumajitelka chytrého domu panickou ataku. Nakonec vyčerpaně omdlela. Manžel ji našel až druhý den v poledne, když se vrátil. Otázka pak rozhodně nezněla, jak ji lépe zaškolit pro život v domě zjevně intelektově o level výše, než je ona.
Anti digi fúrie
„Je mi úplně jedno, kolik tě dům stál, co všechno jsi obětoval rodině. Stěhuju se k mamince a pak si raději pronajmu i tu nejdebilnější garsonku než žít v tomhle baráku hrůzy,“ ječela na něj jako fúrie. Z jeho pohledu nespravedlivě, ale hádejte dvakrát kdo ustoupil, aby nezažehl manželskou krizi. Mimochodem prodej domu se pak příšerně táhl. Kupci muži byli většinou nadšení. Když si pak přivedli svoje polovičky a ty zjistily, že chybí staré dobré hloupé vypínače, kliky a čudlíky, hodili zpátečku.
Ona „nechytrá“ žena z chytrého domu vzbudila svým vyprávěním pokaždé salvy smíchu. Jen si říkám, kdyby něco podobného naopak potkalo manžela nadšené ajťačky, jestli by nebyl spíše za troubu (nedigitální).
