Šéfka přestává kouřit 1

Začala jsem tak asi jako naprostá většina kuřáků z blbosti a puberťácké rádoby frajeřinky. Vidím to jako včera - vlahý červnový podvečer, lavičky před letním kinem a lahev laciné lihoviny (přiznávám se, byl to tenkrát rum s kolou, brr). První startka do mě sice bůhvíjak nelezla, ale konečně jsem se mohla tvářit světácky a také byl vyřešen problém, kam s rukama, které se mi v přítomnosti party starších kluků nebezpečně klepaly.

Ve své kuřácké kariéře se mi jednou už zhruba na tři roky podařilo přestat. Tenkrát jsem to zvládla sama, jen pevnou vůlí. Pravda, nebyla to sranda, ale měla jsem tehdy dobrou motivaci - partnera, který nekouřil. A co si budeme povídat, líbat někoho, kdo kouří (zvlášť pokud této kratochvíli neholdujete), je jako olizovat notně použitý popelník. Jenže pak přišly stresy v práci (každá redakce je svým způsobem cirkus na kolečkách, pracují v ní různě „ujetí" bohémové a uřídit tenhle většinou až třicetihlavý spolek tak, aby vyšlo další číslo, se občas rovná zázraku) a tisíc dalších důvodů, proč si znovu zapálit.

I když vám zdravý rozum říká, že kouření je blbost, protože leze do peněz, smrdíte, bolí vás z toho hlava a vážně to není zdravé... Cigarety vám nabízejí pocit falešného uklidnění a ani nevíte jak a znovu se pořádně „rozhulíte". Já jsem znovu naplno začala bánit loni v zimě, kdy umíral na rakovinu můj bratr. Se stejnou nemocí ho o tři měsíce následoval stejným směrem i můj tatínek, takže jsem z nervů kouřila jak továrenský komín a varovné nápisy na krabičkách mě nechávaly v klidu.

Zkrátka, dáte si po třech letech nekouření jednu a za chvíli už v tom jedete zase. „Funguje to podobně jako u alkoholiků. Jste-li jednou vyléčený alkoholik, už nikdy nemůžete začít pít, jinak se zase vezete. A u kouření platí totéž," vysvětluje mi MUDr. Lenka Štěpánková z Centra léčby závislosti na tabáku, kam jsem se obrátila, aby mi pomohli zatočit s mým smrdutým zlozvykem.

Musím přiznat, že přístup a péči, kterou mi věnuje personál Centra léčby závislosti na tabáku na pražském Karlově náměstí, jsem snad ještě u lékaře nezažila. Poprvé mám pocit, že nejsem pouze pořadové číslo sloužící k odvedení bodů pro pojišťovnu, ale že celý tým skutečně zajímám jako člověk a budou se mi snažit pomoci, jak nejlépe dovedou. Tady skutečně nelituji zaplacení třicetikorunového regulačního poplatku! Důkladně mě přeměří, převáží, otestují krev, zjistí, nakolik mám zanesené plíce oxidem uhličitým (výsledek je dost strašný), a vůbec toho přeměří v mém těle tolik, že jsem snad ani netušila, že to tam mám.

MUDr. Eva Králíková, CSc., mě uklidňuje: „Na zvládnutí vaší závislosti nebudete sama, existuje celá řada léků, které vám pomohou problém co nejsnáze zvládnout. Není se za co stydět a léky jsou zcela na místě, vždyť nikotin je látka návykovější než heroin!" potěší mě lékařka a pouští mi video (vy si ho můžete pustit také - opravdu doporučuju!), na kterém je krásně vidět, co se děje v lidském mozku, když se dočká svého „milovaného šluku", a proč tak baží po dalším.

Paní doktorka mi slibuje, že na příští schůzce pro mě v poradně vyberou tu správnou skladbu léků tak, abych jednak nebyla z abstinenčních příznaků úplně šílená, a také rozptyluje mou největší obavu. Když jsem totiž přestala kouřit poprvé, nabrala jsem přes deset kilogramů. Už teď se potýkám po úraze, kdy jsem celou zimu mohla jen ležet, s 15 kily navíc a představa, že jakožto nekuřák naberu ještě dalších deset, je zničující. Proměny v golema se bojím tak, že snad ani kouřit nepřestanu...

„Je pravda, že když skončíte s kouřením, můžete přibrat. Cigarety urychlují bazální metabolismus a je pravdou, že když přestanete, zvyšuje se také chuť k jídlu. Už jen z toho prostého faktu, že máte potřebu něco vkládat do úst," vysvětluje mi doktorka Štěpánková a chlácholí mě, že mi předepíší léky, které mě jednak udrží v pohodě i bez cigarety a snad i trochu utlumí moji příslovečnou žravost.

O tom, co dál se mnou provádějí doktorky v Centru léčby závislosti na tabáku, jak mi pomáhá léčba, kterou mi nasadily, a také o tom, jak to chodí na takové „antikuřácké" seanci, si budete moci přečíst příští pátek. Jak se mnou mává či nemává můj nikotinový absťák a jak se vyrovnávám s nabídkami typu „Pojď na jednu" a „Zahulíme, uvidíme", si však budete moci počíst daleko dřív. A to v mém Deníčku s jasným názvem: Ode dneška nehulím! Třeba se mi podaří z mých absťáků vypsat, ostatně doktorky z Centra psaní doporučují jako jednu z vhodných podpůrných terapií.

Takže přátelé, držte mi palce. Od pondělka nekouřím!

P. S. 1: Pokud byste se náhodou rozhodly, že do toho půjdete se mnou a přestanete také kouřit, můžeme si navzájem fandit a povzbuzovat se v našem úsilí znovu si nezapálit. Nepřítel je silný a bitva bude ostrá a dlouhá, takže spojence do války jedině přivítám! Napište mi na e-mail eva@prozeny.cz.

A co víc, třem z vás, které mi napíšou, proč chtějí s kouřením seknout, zaplatí náš server ProŽeny.cz kompletní odvykací terapii včetně podpůrných léků, které nejsou zrovna nejlevnější, takže účast v našem nekuřáckém projektu se vyplatí!

P. S. 2: A jestli vás zajímá, jak jste na tom vy a nikotin, udělejte si tenhle krátký test. Já si ho udělala a musím přiznat, že z výsledku mě tak říkajíc „omylo". No, vzhůru do toho!