Šéfka přestává kouřit 2

Věřila jsem, že budu dost silná a odolám. Že prokličkuju i nástrahami rituálů. Ty jsou totiž pro odvykajícího kuřáka vedle abstinenčních příznaků vůbec nejhorší. (To je i odpověď pro ty z vás, které se ptají, proč mají takový problém přestat, když reálně nejsou fyzicky závislé na nikotinu. Fyzicky možná ne, ale psychicky zcela určitě ano. A psychická závislost je možná ještě horší než ta fyzická. Holt zvyk je železná košile.) „Nejdůležitější je zvládnout rituály, které máte spojené s kouřením, a postupně je nahrazovat jinými. A předem si vytypovat všechny tyto rizikové situace a snažit se jim předcházet,“ vysvětluje mi můj strážný anděl z Centra pro odvykání závislosti na tabáku MUDr. Lenka Štěpánková. „Takže když třeba víte, že první, co po probuzení uděláte, je, že si uvaříte kávu a k tomu si zapálíte, tak si prostě tu kávu nevařte. Alespoň v prvních kritických týdnech,“ vystihla můj problém.

Ale moje odhodlání nekouřit neruplo na nezvládnutí rituálů (vydržela jsem nedat si ani moji milovanou cigaretku po dobrém obědě), nýbrž na nezvané návštěvě v podobě exekutora (víc si o tom můžete přečíst v mém deníčku Nehulím). Tímto se přiznávám ke dvěma vykouřeným cigaretám. Ale překvapilo mě, že mi vlastně najednou vůbec nechutnaly. A to jsem si dala svoji oblíbenou značku. Takže by se blýskalo na časy?

Hodně teď přemýšlím o tom, co mi vlastně kouření dává a co mi bere, nebo už vzalo. Ostatně něco podobného jsem dostala také za domácí úkol v Centru. Pořádně si vše promyslet a sepsat si, kdy a za jakých okolností nejčastěji sahám po smradlavé kámošce, jaké rituály mám s kouřením spojené, vytypovat si rizikové okamžiky a jak se jim budu snažit předcházet. A také si hezky na papír udělat dva sloupce a sepsat si všechna pro a proti. Zatímco při první návštěvě Centra jsem tvrdila, že těch PRO je spousta (cigarety mi chutnají, je to pro mě způsob relaxace, umocní pohodovou atmosféru, uklidní v krizové situaci), dneska upřímně v sobě nějaké klady už jen těžko hledám. Jsem doktorkám vděčná, že mě přinutily přemýšlet (tedy pozor, ony zásadně nikoho do ničeho nenutí. Naopak MUDr. Eva Králíková, opravdu uznávaná kapacita ve svém oboru, vám v klidu řekne: „Když vám to tak chutná a dělá vám to tak dobře, tak si klidně kuřte. Rozhodnutí je jen na vás.“).

Důležité je, že se vás v Centru pokusí podpořit v tom, abyste ze svého rozhodnutí zahodit cigára měly radost. „Je důležité, abyste na cigarety nevzpomínala nostalgicky jako na něco krásného, oč jste teď ochuzená, a nezačala se litovat,“ vysvětluje Eva Králíková.

„Důležitá je také pozitivní motivace. Dělejte si drobné radosti. Za to, že nekouříte a ušetříte tím spoustu peněz, se potěšte třeba novou halenkou,“ klade mi na srdce doktorka Štěpánková. Takovou radu poslechnu ráda! Spočítala jsem si, že když vydržím nebánit celý rok, tak při své průměrné spotřebě deset kousků denně (měla jsem dny, kdy jsem nedala ani jednu, ale pak zase padl klidně celý balíček, no, při večerní akci i dva), když mě krabička přijde na 84 Kč, ušetřím za rok 15 330 Kč! Takže, dámy, každý týden, který vydržím nekouřit, si strčím hezky do prasátka (dnes si jdu koupit nějaké velké krásné porcelánové, z něhož se ty peníze nebudou dát jen tak vytáhnout a bude mi líto ho rozbít) 294 Kč a za rok frčím někam za sluníčkem na dovču!

A navíc, co já teď budu mít času. Když si vezmete, že vykouřením jedné cigarety zabijete v průměru pět minut, tak při deseti denně ušetříte 50 minut! Za rok si tak prodloužím čas na příjemnější věci o více než 12 dnů. No a to už je ta pořádná dovolená!

V pondělí se už těším na kontrolu do Centra, kde mě čeká skupinová terapie s podobně postiženými nešťastníky. Zatím začínám užívat léky, které mi pomohou zmírnit mé potíže při odvykání. „Léky vám nezabrání kouřit, ale usnadní vám přechod na život bez cigaret. Je dobré léky brát alespoň tři nebo šest měsíců, někdy i déle. Kuřačkou jste se také nestala ze dne na den,“ povzbuzuje mě MUDr. Eva Králíková. A tak nyní užívám žvýkačky a pastilky Nicorette, fajn je i takové sladké šidítko z lékárny za pár korun Paipo a na zmírnění nervozity a potlačení případných depresí beru lék Wellbutrin.

Každopádně už teď je mi jasné, že bez rozumné diety a zvýšení pohybu to nepůjde. Tedy pokud se nesmířím s tím, že ze mě bude almara, a jak jsme se tady dohodly s jednou čtenářkou, že se pak půjdeme společně přihlásit na pražské Výstaviště do obludária. Hned v úterý večer, kdy bych si normálně dala čouda před spaním, jsem vymetla zbytek narozeninové bonboniéry. No fuj. Takže teď poslouchám doktorky, snažím se jíst co tři až čtyři hodiny menší porce, piju hodně vody a před jídlem si pomáhám tím, že baštím vlákninu. Nejenom že dělá dobře na střeva, ale ještě vás těch pět doporučených kousků pěkně naláduje, v žaludku vám to nabobtná a vy pak toho nezbaštíte tolik! A navíc se to tak blbě polyká, že mě radši předem přejde chuť na jídlo!

Mám radost, že se už hodně z vás rozhodlo jednak zapojit do naší nekuřácké soutěže a jdete do NE-KOUŘENÍ se mnou. Obrovsky mě motivují a podporují vaše dopisy, vaše příběhy a zkušenosti, které mi píšete tady do diskuze. Ono se vážně přestává s čímkoliv lépe, když člověk ví, že není na to úplně sám.

A nezapomeňte! Stále se můžete hlásit (stačí mi napsat e-mail na eva@prozeny.cz) do naší soutěže - třem z vás náš server zaplatí kompletní odvykací kúru. A jestli potřebujete odbornou radu, neváhejte se na cokoli zeptat paní doktorky Lenky Štěpánkové v naší poradně Chci přestat kouřit. Najdete ji v sekci Poradny - Zdraví a životní styl.

Tak tedy: Společně za zdravější plíce!