Článek
Láska má mnoho podob. Liší se nejen tím, koho milujete, ale i silou těchto citů a způsobem, jak se projevují. Čeština si vystačí se slovy láska, mít rád a milovat, a latina zná jediné slovo – amāre. Naše kultura ale vzešla z tradice řecko-římské a právě řečtina rozlišuje hned několik druhů lásky. Všechny jsou jedinečné, a pokud je v životě máte a zažíváte všechny, je váš život zcela naplněn.
Eros, vášnivá milenecká láska
Ne nadarmo je Eros současně jménem řeckého boha lásky, který střílí šípy do srdcí lidí a probouzí v nich vášnivé a neovladatelné city. Eros je právě taková láska: vášnivá, zaslepená, nekontrolovatelná. Takovou zažíváte na začátku vztahu, kdy je srdce silnější než rozum.
Ludus, hravá láska
Koketování, provokování, sex na jednu noc, hravý flirt. To vše může být Ludus. Je to školácké tahání za copánky, neznalé pubertální polibky, prázdninové vzplanutí i víkendová eskapáda po pár skleničkách v baru. Je v tom určitá lehkovážnost a nevinnost, Ludus nehledí do budoucna, prožívá se tady a teď.
Pragma, věky přetrvávající láska
Na rozdíl od potrhlé mladické lásky je Pragma citem zralým, dlouhotrvajícím, osudovým. Je to láska plná porozumění, kompromisů a vzájemné tolerance. Partnery v ní nespojuje již jen erotické zalíbení, vášeň a romantický cit, ale i navzájem pociťované pouto závazku pramenícího ze síly svatebního slibu, společného majetku, rodiny, která je víc než jedinec sám. Je to hluboký cit plný vzájemného poznání, oddanosti, souznění, může mít až platonický nádech.
Philia, pevné přátelství
Ve starověkém Řecku byla Philia tím nejceněnějším typem vztahu. Jde o vzájemné porozumění, souznění, obdiv k druhému, kterého si vážíme. Nejde o vztah erotický, ale platonický, o duševní spojení. Objektem takové lásky budou spíše vaši přátelé, ale i sourozenci a lidé, kterých si vážíte a milujete je, aniž byste po nich sexuálně prahli.
Storgé, starostlivá láska
Matka pečující o dítě, jejíž náruč je vždy bezpodmínečně otevřená, to je typický projev tohoto typu lásky (rady pro čerstvé maminky). Je plná bezpečí, empatie, přijetí, hlubokého a jen těžko porušitelného spojení. Nejběžnější je právě v rodině, provází ale i skutečně ryzí přátelství.
Agapé, obětavá láska
Zatímco Storgé směřuje ke konkrétní osobě, Agapé je cit stejně ryzí, obětavý a empatický, ale má širší rozptyl. Obětavost, starostlivost a potřeba pomáhat druhým je zde silnější než potřeba starat se o sebe sama a myslet na vlastní potřeby. Tato láska je typická pro lidi, kteří se věnují charitě, pečují o přírodu a zvířata, nebo si zvolí nějakou sociální práci. Pomoc a nezištné obětování se druhým je pro ně nejvyšší metou.
Philautia, sebeláska
U mnoha lidí opomíjená, někdy mylně považovaná za sobectví, narcismus či sebezahleděnost. Proto se v posledních letech stále častěji mluví o úctě a lásce k sobě, vznikají dokonce různé inspirující programy, i řada influencerů na sociálních sítích se snaží vést druhé k sebeúctě a zdravému vztahu se sebou samým. Ne nadarmo se říká, že jen když dokážete docenit a milovat sebe sama, otevíráte se lásce ostatních a jste připraveni přijmout lásku v jakékoli další podobě.