Článek
„Mamííí, kup mi čokoládičku!“ „Ale zlato, máš ještě tu od babičky.“ „Ale tahle je lepší. Mamí, prosíím, já bych ji moc chtěl, mamí, slyšíš?“ „Smetana, parmezán... co jsem to ještě... prosím tě, buď chvíli zticha!“ Zatímco dětský hlásek nabývá na intenzitě, marně se snažíte vzpomenout, co všechno jste chtěla nakoupit. Nakonec z nervozity začnete ječet taky. Lidé se po očku dívají. Neschopná matka!
Supermarket jako bitevní pole
Jistě, bylo by lepší dojít si na nákup bez potomka. Většinou to ale nejde – a tak zatnete zuby a s očekáváním nerváku vyrazíte „do bitvy“. Stojí proti vám silní soupeři: regály drahých a nezdravých sladkostí (které děti znají z reklamy), marketingové akce (také musíte mít kompletní zoo?), ale i hlad, žízeň a nuda. I vy ale máte účinné zbraně: dobré plánování, klid a důslednost. Chcete vědět, jak je použít?
Tak především: K nakupování si vyberte vhodnou dobu. Určitě není dobrý nápad vypravit se do obchodu v době, kdy je vaše dítě ospalé nebo hladové. A dejte ho před tím vyčurat! Spěch zvyšuje nervozitu, vyhraďte si proto na nákup dostatečný čas. I když to jindy neděláte, sepište si předem nákupní seznam, ideálně i s náhradními variantami, pokud by něco důležitého neměli.
Aby potomek neměl čas stále něco po vás chtít, je důležité ho zabavit. Už víte, co si pro tento účel vezmete s sebou?Foto: Thinkstock
Loudí? Nepovolte, důslednost je základ!
„Žadonění je třeba se pokusit zabránit už před nákupem. Dítěti ještě doma vysvětlete, že budete kupovat jen to, co máte napsané na lístku. Slibte mu, že si může vybrat jednu věc, a nejlépe se ještě doma domluvte, jaká dobrůtka nebo hračka to bude. V obchodě pak připomeňte domácí dohodu a vydržte, i když dítě udělá scénu,“ radí psycholožka Jitka Jeklová.
To je ale někdy největší problém. Děti dokážou ztropit takový „bengál“, že rodiče zkrátka vyměknou. „Důslednost představuje největší zátěž pro dospělé. Zejména když jste unavení, raději zvolíte mnohem přímočařejší řešení, například křik či výprask, nebo naopak rezignujete a necháte událostem volný průběh,“ popisuje rodičovská selhání dětský psycholog Václav Mertin. Vůbec přitom nejde o dvacku za čokoládu. Jde o to, že dítě získá zkušenost, že když bude otravovat dostatečně dlouho a hlasitě, dosáhne svého. Předchozí dohoda nic neznamená. A příště to zkusí zas.
Další rada zní: Dodržujte domácí dohodu o tom, že dítěti koupíte jen jednu věc, třeba lízátkoFoto: Thinkstock
Jaké finty vám pomůžou situaci zvládnout?
- Přibalte s sebou (z domova!) něco, co dítě sedící ve vozíku zabaví. Časopis, autíčko, ale klidně i svačinku a pití – bude mít menší potřebu loudit to, co vidí okolo. Pro jistotu se ale zastavte u info pultu a přinesené věci nahlaste personálu, předejdete tak případným potížím.
- Předškoláky do nákupu zapojte. Zaměstnejte je hledáním zboží nebo třeba vybíráním ovoce a ukládáním do vozíku.
- „Když dítě dostane záchvat vzteku, zachovejte klid a prostě počkejte, až ho to přejde. Velká část nakupujících jsou také rodiče a znají to. V danou chvíli jsou ovšem velmi rádi, že se takto chová jiné dítě a ne zrovna to jejich,“ podotýká Jitka Jeklová.
- „Dalo si dítě něco do košíku samo? Bez křiku to vraťte zpátky. Jste to vy, kdo platí a rozhoduje. Pokud má dítě své peníze z kapesného, můžete mu dovolit, aby si něco samo koupilo, ale až po schválení,“ vysvětluje psycholožka.
- Kritická zóna je stojan u pokladen. Během čekání ve frontě si s dítětem prohlížejte časopis, povídejte si s ním o tom, co budete společně vařit, a zaměstnejte ho vykládáním zboží na pás.
Jak vypadají nákupy u vás? Je to boj?
