S make-upem i do postele? Musím!

Je mi pětadvacet let a ráda bych už našla partnera na celý život. Neřadím se totiž k dnes velmi populárnímu stylu života, kdy ženy mají první dítě po třicítce a chtějí za každou cenu budovat kariéru. Mám to trochu jinak, žiji hlavně představou hlavně o velké rodině.

Letos na jaře dělám státnice na vysoké škole s ekonomickým zaměřením. Mám v plánu tak rok pracovat, abych získala nějakou praxi. A pak hurá založit rodinu. Chtěla bych se vdát a mít tři děti a milujícího manžela. Jenže s tím je trochu problém. Mám sice už rok přítele Marka, ale jsou s ním stále nějaké trable. To, co mi na něm asi nejvíce vadí, je přehnaný perfekcionismus.

Je podnikatel a kvůli jednání s klienty se snaží stále vypadat dobře. To chápu, ale mrzí mě, že to samé vyžaduje i ode mě. Pokud jdeme do společnosti, na večeři anebo třeba jen na docela obyčejný oběd do restaurace, jsem upravená a decentně nalíčená. To ano. Ale nebaví mě nosit vrstvu make-upu, oční stíny a nalíčené řasy neustále každý den i doma. „Je to přece normální, když ráno vstaneš, jdeš do koupelny a nalíčíš se. Já se také každé ráno učešu, navoním a jsem upravený,“ argumentuje Marek.

Snažila jsme se mu vysvětlit, že pleti nesvědčí, když je třeba dvanáct hodin pod vrstvou líčidel. On ale buď nechápe anebo chápat nechce. A stále dokola vykládá, jak by rád měl vedle sebe hezkou a upravenou ženu, když on sám je také upravený.

Jsem přírodní hnědovláska a vlasy si zesvětluji na blond. A co myslíte, že Marek dělá? Pochopitelně že pokaždé, když mi barva malinko poodroste, neodpustí si poznámku o tom, že mi už koukají odrosty a že bych si měla dojít ke kadeřníkovi. Když jsem se mu zmínila, že si vlasy většinou barvím doma sama, málem to s ním seklo. „Proboha, proč? Vždyť v kadeřnictví ti to udělají mnohem lépe,“ pronesl Marek a dodal, že nechápe, proč lidi takhle hloupě šetří. Ale na druhou stranu ho to na první pohled ani nenapadlo, že bych si mohla vlasy barvit sama. Nic nepoznal a ani poznat nemohl. Na nanesení barvy není nic tak složitého.

Normálně by se dalo nad poznámkami mého přítele mávnout rukou, ale nesmí to být takto často. A navíc když nám to i ovlivňuje sexuální život. ,,Když nejsi nalíčená, moc mě to nebere,“ pronesl jednou o našem milování. To už jsem nevydržela a vyvolala hádku. Chtěla jsem to alespoň nějak vyřešit, domluvit se na nějakém kompromisu anebo mu rázněji vysvětlit, že se prostě nemůžu líčit každý den a nechávat si make-up až do večerního milování. Nakonec ale i tato scéna byla zbytečná. „Mě nevzrušuješ nenalíčená, promiň. Miluji tě, ale když jsi neupravená, mám s tím problém,“ řekl mi.

Nevím, jak situaci řešit. Já mám Marka ráda, miluji ho a dovedu si představit, že třeba zrovna s ním bych jednou měla velkou rodinu. Jenže jak by to pak mezi námi vypadalo? Matka tří dětí už vůbec nemá šanci být vždy krásná a upravená. Dokážete mi někdo, prosím, poradit, co dál?

Co si o situaci naší čtenářky myslíte vy? A co byste jí poradila? Napište do diskuse pod článek anebo na mail info@prozeny.cz.