S klienty nespím! Vladana (47) učí postižené o sexualitě

Když se řekne sexuální asistence, mnoha lidem se možná vybaví uspokojení potřeb pomocí styku, ať už pohlavního, či třeba orálního. Jejím smyslem je však především to, aby byli lidé s handicapem schopni sami si najít partnera a pracovat se svojí sexualitou. Mnozí z nich přitom o své sexualitě ani nic nevědí – nikdo s nimi na toto téma třeba nikdy nemluvil. A tak se v nich hromadí tlak a napětí a oni pořádně ani nevědí proč.

Otevřít diskuzi o sexualitě lidí s postižením, která se zdá být stále tabu, pomáhá organizace Freya. Zařizuje odborné školení sexuálních asistentek, kterým své know-how předávají pracovníci například z Nizozemí, a organizuje semináře pro rodiče, osoby blízké a pro sociální pracovníky, aby věděli, jak mají s lidmi s handicapem pracovat. Jednou ze čtyř praktikujících sexuálních asistentek, které spolupracují s Freyou, je i Vladana Augstenová.

Ta přijímá všechny, kteří potřebují pomoc s uvolněním sexuální energie, bez ohledu na to, zda jde o muže, či ženu. Nejsou to ale sexuální služby, jak si je asi většina lidí ihned představí. Vladana Augstenová nabízí slovní poradenství, ale také třeba tantrické masáže, které pomáhají uvolňovat sexuální energii. Své klienty také učí, jak se správně dotýkat. Neposkytuje však orální ani pohlavní styk.

V čem vlastně spočívá práce s klientem s handicapem?

Takový člověk může být v mnoha ohledech omezen, protože se nedostane k informacím a intimním setkáním. Přitom ale v sobě má stejnou sexuální energii jako kdokoliv z nás. Tu vnímá jako tlak v těle, ale často neví, jak si s tím poradit.

Dokáže člověk sám na sobě poznat, co ho vlastně trápí? Bez ohledu na to, zda má nějaký handicap...

Někdo to pozná, někdo ne. Já, ač fyzicky zdravá, jsem třeba do svých čtyřiceti let byla úplně dezinformovaná a nesla jsem si v sobě traumata a bloky. Na traumatech v sobě je stále třeba pracovat a zbavovat se starých návyků, což je náročný a zdlouhavý proces. Na jeho konci by měl být zdravý pohled na sexualitu. To znamená, že člověk pak nebude mít třeba pocit méněcennosti a bude se projevovat sebevědomě, což je důležité i pro výběr partnera. Ten proces není nemožný a to je podstatné. Jak jsem se dozvěděla z terapeutické metody biosyntéza – čemu rozumíme, to dokážeme i opustit.

Máte pocit, že se u nás zlepšuje povědomí o sexuální asistenci handicapovaných?

Ano, chodí mi samé pozitivní zprávy. Lidé, kteří se s postiženými dostávají do kontaktu, si uvědomili mnoho věcí, které jim do té doby nedocházely. Freya odstartovala diskuzi, že je nejvyšší čas začít pohlížet i na lidi s handicapem jako na ty, kteří potřebují vnímat svoji sexualitu. Každý, kdo někoho takového má v rodině či okolí, může pomoct realizovat setkání na téma sexualita a intimita daného člověka. Proto tu sexuální asistence je.

Lidé, se kterými mimo jiné pracujete, za sebou mnohdy mají nelehké osudy. Dokážete se od toho oprostit a nelitovat je?

Umění oprostit se od toho jsem se učila postupně. Empatii v sobě mám už od dětství, kdy za mnou chodily ostatní bytosti a svěřovaly se mi. Moje babička pracovala v dětských domovech a ústavech, kde byly i postižené děti, a povídala mi o tom. Už tehdy mě to zaujalo, ale nikdy jsem si plně neuvědomovala, že se k tomu někdy dostanu – a navíc takto. Baví mě to. Pravda je, že za tím stojí spousta úsilí a hodin vzdělávání. Přicházejí nové a nové zkušenosti. Udělala jsem spousty chyb, někdy jsem něco špatně řekla nebo se zachovala neadekvátně a musela jsem v sobě najít druh nápravy. Že si dovedu chybu uvědomit a snažím se ji napravit, pak beru jako znamení, že dělám svoji práci dobře. Neříkám, že jsem byla od první chvíle perfektní. Vše přichází, jak má.

Jak náročná je práce s handicapovanými?

Z mého pohledu je to stejné, jestli je člověk zdravý, anebo má třeba hodně těžké psychické postižení a je nepoužitelný pro běžný společenský život. Vyjde to nastejno. U každého použiji dávku učení a energie.

Nějaké rozdíly tam ale jsou, ne?

Třeba nemusejí být tolik frustrovaní z chaotického konzumního stylu života, jako jsme kolikrát my. Nezdravý životní styl vede k disharmonii na těle i na duchu. Mentálně postižení lidé řeší jinou frustraci – je to obrovský přetlak v těle, což v nich může vyvolávat agresi, protože se cítí nemilováni, nikdo se jich nedotýká. Všichni chceme prožívat a cítit lásku. U nás jsme teprve na začátku, v zahraničí ale mají výsledky a důkazy, že tento druh odborné práce s tělem má smysl. Já jsem o tom také přesvědčena.

A co lidé s fyzickým handicapem?

To je pak další věc. Co je horší? Narodit se s postižením, kdy se dozvídám, jak celý svět žije šťastně, anebo ve třiadvaceti letech skočit do půl metru vody, ochrnout a nikdy už to všechno neprožít? Nejhůře na tom jsou kluci ve věku někdy mezi osmnácti a sedmadvaceti. Jsou na vrcholku, nejvíce si užívají života, dělají hlouposti a najednou konečná. Ti jsou na tom psychicky hodně špatně. Mají třeba funkční tělo, ale to samé se nedá říct o genitáliích. A teď řekněte – co je horší a co lepší? Oni se s tím pak celý život snaží vyrovnat. Že to byl osud, že to tak mělo být. Pak ale musíte začít hledat výhody.  A tak je to v životě se vším.

Máte pravidelné klienty?

V první řadě se je hlavně snažím naučit nezávislosti, takže jsem raději, když nemám stálé klienty. A ti, kteří ke mně chodili častěji, jsou teď na takové úrovni, že jezdí na semináře a učí se sami dále se svojí sexualitou pracovat.

Když k vám chodí častěji a vy je naučíte pracovat se sexuální energií a uvolníte v nich pnutí, nezamilují se do vás třeba?

To víte, že se to už stalo. Ale myslím, že pokud pracujete na opravdu odborné úrovni, tak nechcete, aby se do vás někdo zamiloval, abyste mu ubližovala. Když uvidím nějaké náznaky, rozhodně to nebudu podporovat. To jsem se také musela naučit, že nejde o citovou vazbu, ale že jsem pouze učitel, léčitel, průvodce, asistent.

Jak často pracujete s lidmi s handicapem?

Jsem taková střelkyně. S úctou a respektem k sobě nechávám přicházet vše, co přicházet má. Pracuji poměrně dost. A když se potřebuji izolovat, vypnu si telefon a odpočívám.

Odmítáte někdy klienty?

Mám už určité hranice a postupy, které jsem se naučila. A to je třeba nepřijímat někoho, kdo nemá úctu a respekt. U této práce, pokud není vzájemná úcta a respekt, tak tam funguje nezdravý vztah a je třeba si své hranice ještě více chránit.

Když se řekne prostituce, mnoho lidí v tom cítí pejorativní význam. Ale vy ne.

Stačí si přečíst knihy jako třeba „Posvátná prostitutka“ od Nancy Qualls-Corbettové (autorka je jungiánská analytička, pozn. red.). Nepíše se tam o kněžích lásky, ale o bohyních – kněžkách lásky. O posvátných prostitutkách, které léčily svojí energií. Chlap může být prostitut, ale nebude mít nikdy energii jako žena. A tyhle všechny souvislosti je třeba chápat. S úctou a pokorou pak přijmout fakt, že chlap má být chlapem se svojí tvrdostí a povahovými vlastnostmi, které má srovnané a zdravé a neškodí svému okolí.

Měly bychom ji tedy v sobě nějakým způsobem probudit?

Ano, chápáno v tom dobrém smyslu – tedy probudit prostitutku, kněžku lásky. Všichni prostituujeme a parazitujeme, ať vědomě, či nikoliv. Ostatně, hovořil o tom třeba i Tomáš G. Masaryk: „Padlé ženy vyhledávají padlí muži.“ Nebo Osho: „Sex ze zištného důvodu, ať už egoistického, z důvodu materiálního zabezpečení, nebo udržení vztahu jen kvůli dětem, je druh prostituce.“

Pokud prostitutku v sobě bude potlačovat, co to může způsobit?

Budeme se stydět samy za sebe a budeme mít pokřivenou sexualitu. Takové ženy nejsou plnohodnotné a muži od nich odcházejí. Komu není příjemné slovo „sexualita“, tak má problém sám se sebou. Je třeba všechny tyto archetypy uctívat, nikoliv zatracovat.

A co mužské archetypy?

Pokud umí kultivovat svoji sexuální energii, je milencem, stejně jako králem, to znamená, že má v sobě moudrost a nechová se hloupě a nezodpovědně. Přesně tak, jak to známe z pohádek. Také je trochu čaroděj a žena pak zase kouzelnice. Muž dokáže vyčarovat ženě úsměv na tváři a ona dokáže vykouzlit domov. To je všeobecné pojetí muže a ženy, skutečnost může být samozřejmě vždycky jiná.

Vy o prostituci mluvíte krásně, ale já mám pocit, že v tom smyslu, jak mi ji tu teď popisujete, upadá. Nebo ne?

Ano, ale bylo to záměrně vytvořené. To je lidský vývoj. I porno, které na počátku mělo zdravé účinky, bylo revoluční, protože začalo ukazovat lidskou nahotu a různé praktiky, kterými jsme se mohli inspirovat, bylo zneužito. Vše, v přehnané a nezdravé míře, je zneužitelné a pak to působí destruktivně. To se stalo i se sexualitou a nastavením posvátné prostituce a úcty muže k ženě a naopak.

Už jste slyšeli o sexuální asistenci?