Po kokainu sahají vrcholoví manažeři i politici. Závislostem nahrává rychlá doba, míní adiktolog

Připadáte si jako zavření ve svěráku, který se stále utahuje? Nejdřív jste se museli vyrovnat s následky pandemie, a když už to vypadalo nadějně, začala válka a kromě jiného přinesla i nejistotu, k tomu se přidalo zdražování. Mnozí pociťují i vyšší tlak na to, aby uspěli v práci nebo si ji udrželi. Teď se hodně mluví o tom, že například kokain užívá i hodně vrcholových managerů, a jak se ukazuje, tak i politiků… O psychických potížích, závislostech všeho druhu i o tom, kde hledat pomoc, jsme si povídali s adiktologem, psychologem a psychoterapeutem Alešem Kudou.

Stále víc lidí přiznává, že je toho na ně moc a cítí se v psychické nepohodě. Odráží se to i v počtu vašich klientů a závislých?

Obecně sledujeme, že kvůli pandemii roste počet lidí, které trápí úzkosti a deprese, což může vést k nárůstu zneužívání léků a pití alkoholu. A je jasné, že konzumenti, kteří byli na hraně, mohli do závislosti spadnout častěji nebo rychleji.

Je důvodem i takzvaná „blbá nálada“ ve společnosti?

Společenský stres je pro vznik závislosti jedním z rizikových faktorů. Nepomáhají tomu ani sociální sítě, kde málokdy najdete fotku někoho, kdo pláče a je smutný, nebo příspěvek s přiznáním k neúspěchu. Naopak tam můžete získat dojem, že všichni jsou šťastní, usměvaví, výkonní, užívají si života. A vy, když se tak zrovna necítíte, se za to můžete začít stydět, můžete se je snažit dohnat tím, že si zakážete emoce, které s tímto „všeobecným štěstím“ neladí. Začnete se zaměřovat na výkon, přestanete odpočívat, neumíte ubrat ani přiznat, že už jste za hranicí svých možností. Pak se může zdát správné sáhnout po něčem, co vám pomůže udržet tempo nebo náladu.

Myslíte nějakou tabletku?

Nejen tu, i když je to častá volba. Třeba i proto, že jsme vychovávaní v tom, že na všechno je lék – na bolest, na nemoc. Nehledá se příčina, ale rychlé řešení, které by nás stálo co nejméně času, a nemuseli jsme se kvůli tomu nikterak omezovat. Je logické, že po léku pak sáhneme, i když cítíme psychickou bolest nebo problém. Hledáme látku, která nám pomůže tělo ošálit. Neuvědomujeme si, že tím znásilňujeme svoji mysl i tělo. Že energie, kterou nám látka dává, je jen vypůjčená. Ve chvíli, kdy se tato berlička stane součástí běžného života, odpočítává se čas do bodu, kdy se to změní v závislost. Nejčastěji se na nás lidé obracejí v souvislosti s alkoholem, na druhém místě jsou právě zmíněné léky a třetí příčku obsadil kokain.

Alkohol je tedy nejčastější závislostí?

Jednoznačně ano. Naše společnost je k jeho konzumaci velmi tolerantní. Navíc je v začátku velmi zrádný. Umí rozpustit úzkosti, zábrany, pro mnoho lidí je dobré antidepresivum. Pak ale přichází postalkoholové deprese a nutkání se znovu napít, abyste se jich zbavili. Vzniká fyzická i psychická závislost. Té fyzické se lze zbavit snadněji, psychická zůstává v hlavě hodně dlouho.

K toleranci alkoholu ve společnosti se začíná přidávat i tolerance ke kokainu. Ten často užívají mladí lidé, vrcholoví manažeři – prostě ti, kdo potřebují udržet pracovní tempo a žijí v neustálém stresu. Droga je pro ně rychlou úlevou. Jeho rozmach bohužel podporuje i to, že se stal cenově dostupnější.

Týkají se závislosti víc také dětí nebo mladistvých?

Tady bych byl s pojmem závislost opatrný – je to poměrně komplexní věc. U dětí a mladistvých se setkáváme spíš s rizikovým a problémovým užíváním. To ale neznamená, že nepůsobí velké problémy a škody. Dospívání je období experimentování a revolty vůči dospělému světu a to zvyšuje riziko vzniku problému.

Patří mezi závislosti i potřeba být neustále na telefonu, u počítače, hrát hry a podobně?

Závislost lze vnímat (a já to používám častěji) jako nutkavé chování, tedy činnost, kterou nutkavě vykonáváme, cítíme diskomfort, když ji vykonávat nemůžeme, a pokračujeme v ní, i když nám prokazatelně škodí. Může jít tedy i o workoholismus, nutkavé přejídání, nutkavé nakupování nebo v poslední době i nutkavost hraní či využívání mobilu. U dětí a dospívajících bych se na to díval komplexněji – často jde o utíkání do fantazijního světa her, protože normální život je moc náročný. Myslím, že na to mělo negativní vliv i uzavření škol v průběhu pandemie. Pro děti je počítač nebo mobil samozřejmou součástí jejich života. Neměla by ale být jeho jedinou náplní.

Pokud jsou na čemkoli závislí rodiče, jsou závislostí ohroženější i jejich děti?

Samozřejmě, výskyt problému závislosti u rodičů velmi masivně zvyšuje riziko vzniku závislosti i u jejich potomků. U dětí z těchto rodin je potřeba být velmi ostražitý a nejlépe pro ně dělat speciální preventivní programy. Obecně lze říci, že vzorce kolem návykových látek v rodině budou mít zásadní vliv na postoje dětí v budoucnu.

Nepodporují trend „na všechno je pilulka“ i někteří lékaři? Když zmíníte, že řešíte úmrtí v rodině nebo nějaký stres, tak většinou nabídnou jako první prášky…

Jednoznačně – mnoho problémů, s nimiž se setkávám, vzniká u lékaře, který pacienta nepoučí o nebezpečí vzniku závislosti na daném léku. Také je časté nadužívání léků ze strany lékařů. Naštěstí se o tom mezi odbornou veřejností víc diskutuje a věřím ve zlepšení.

Nahrává i to, že sehnat psychologa nebo psychiatra je v současnosti velmi obtížné. Pak je tabletka rozhodně blíž.

Opravdu doporučuju hledat pomoc u odborníka. Tabletka může být nenahraditelnou intervencí, ale musí být indikována odborníkem. Nejsem odpůrce medikace, ale jen upozorňuju na riziko zneužívání a vzniku závislosti.

Čím se zabývá psycholog, psychiatr a adiktolog? Kdy za kým jít a co od něj čekat?

Psycholog se věnuje lidskému chování obecně. Adiktolog je nelékařská profese, která se specializuje na závislosti, a má k tomu komplexní vzdělání. Psychiatr je lékař, jenž má vzdělání v psychiatrii, věnuje se duševním nemocem a jen on může předepisovat léky.

Prožívat emoce je přirozené. Jak poznám, že moje reakce už není normální a potřebuju pomoc odborníka?

Smutek, stres, drobná úzkost a podobně jsou běžnými součástmi života. Pokud vás však trápí dlouhodobě, měli byste vyhledat odborníka.

Existují „přijatelné závislosti“? Tedy když alkoholik začne místo pití kouřit nebo si uleví nějakou pilulkou… Je to z vašeho pohledu lepší?

Na tuto otázku se těžce odpovídá. Je to vždy případ od případu. Můžeme se na to pragmaticky podívat jako na chování s menším rizikem. Ale myslím si, že to takto nefunguje.

Pokud se řeší psychické potíže nebo závislost někoho z rodiny, musí – nebo měl by – zbytek rodiny spolupracovat?

Je to velká výhoda. Závislost má vždy dopad na okolí klienta a velmi zvýšíme efektivitu našich intervencí, pokud je zapojíme do procesu uzdravení. U dětí a mladistvých považuju práci s rodinou za první volbu.

Je psycholog, adiktolog, prostě odborník, proti těmto rizikům imunní? Může se „zbláznit“ psychiatr nebo se závislým stát adiktolog? Mířím k tomu, jestli se dá psychická odolnost trénovat, naučit, posilovat…

Psychická odolnost se rozhodně posilovat dá. Důležitá je péče o sebe – odpočinek, zájmy, rodina… Na druhou stranu se tento problém nevyhýbá ani naší profesi. Již jsem za svoji praxi zažil, že se tento problém vyskytl v mém profesním prostředí. Máme náročné povolání…

Zneužívání léků na předpis stále roste, lidé si nejdřív neuvědomují, že jsou to drogy, a rychle spadnou do závislosti.