Rozdvojená osobnost a sklony k násilí: Taky věříte mýtům o schizofrenicích?

Pokud se vám při vyslovení slova schizofrenik vybaví scénka z hororového filmu, kde se ze spořádaného obchodníka ve mžiku stane vraždící monstrum, tak nejste jediní.

Takové stereotypy prostupují celou společností a kulturní průmysl je hodně podporuje. Jak už to ale bývá, realita je někde jinde.

Schizofrenie je poměrně častá duševní choroba, přičemž většina nemocných žije a dělá podobné věci jako vy.

„Jsou to lidé mezi námi, kteří studují nebo pracují, mají partnery, rodiny, mají své záliby, sportují, vynikají v umění,“ popisuje Ivona Inostroza Hradcová z Green Doors, neziskové organizace podporující duševně nemocné na cestě zpět do zaměstnání.

Nemoc se nejčastěji poprvé objevuje u mladých dospělých. Ve věku mezi 15 až 35 lety, přičemž u žen obvykle později než u mužů.

„Schizofrenie propuká nejčastěji u mladých lidí, v životní fázi plné plánů do budoucna. Kvůli onemocnění se zásadním způsobem mění jejich další život. Nemoc narušuje totiž vztah člověka ke skutečnosti,“ uvádí Ivona Inostroza Hradcová.

Postižení trpí bludy a halucinacemi, mimo to se pak často objevují deprese, pocity úzkosti, problémy s pamětí a pozorností.

Nemoc se může objevit v podstatě u kohokoli. „Dispozice k onemocnění mají lidé, kteří jsou citlivější, lehce zranitelní. Psychóza může propuknout, pokud jsou vystaveni nadměrné psychické zátěži, ať už je to například maturita, vstup na vysokou školu, první partnerské vztahy,“ popisuje Ivona Inostroza Hradcová.

Za vznikem nemoci obvykle nestojí jedna věc, ale celá řada faktorů. Vyšší riziko rozvoje onemocnění také vzniká u mladých lidí, kteří experimentují s marihuanou.

Jednou z tradičních stereotypních představ o schizofrenicích je, že tito lidé v sobě mají dvě osoby. Jednu hodnou a jednu zlou, jak jinak...

„Je pravda, že v jednom těle, v jediném člověku mohou existovat dvě zcela odlišné bytosti. A může jich být i více. Jedná se o mnohočetnou poruchu osobnosti nebo také disociativní poruchu identity, která je nesmírně vzácná. Se schizofrenií ale nemá vůbec nic společného,“ vysvětluje psychiatrička MUDr. Veronika Richterová.

To, že schizofrenici mají rozdvojenou osobnost, je tedy naprostý mýtus. Hlavním a nejvážnějším příznakem nemoci je ztráta kontaktu s realitou. Schizofrenik trpí bludy a halucinacemi, přičemž nedokáže posoudit, co realita je a co už ne.

Stejně tak není pravda, že by se nemocní vyznačovali sklony k násilí. „Lidé se schizofrenií nemají větší sklony k násilí než zbytek populace. Je častější, že lidé s duševním onemocněním ublíží sami sobě nebo jim ublíží ostatní lidé,“ říká Ivona Inostroza Hradcová z Green Doors.

Schizofrenie je léčitelná nemoc. Je však potřeba, aby byla odhalena včas. Velmi důležitou roli proto hraje okolí nemocného. Pokud u svého blízkého rozpoznáte změny chování, ale „pro jeho dobro“ budete dělat jakoby nic, snižujete jeho šanci na úplné vyléčení.

Léčba musí být komplexní. V ideálním případě zahrnuje užívání medikace, psychoterapii, podporu blízkého okolí a v neposlední řadě následnou sociální rehabilitaci. Člověk, který se zotavuje po duševní nemoci, totiž potřebuje dodat sebevědomí a sám sebe ujistit, že ve společnosti dokáže plnohodnotně fungovat.

Máte ve svém okolí někoho, kdo trpí schizofrenií?