Rosemary nemá polovinu těla. Přesto porodila zdravé děti!

Mohla celý život plakat nad tím, jak k ní byl osud krutý. Devětatřicetiletá Američanka Rosemary Siggins z Puebla v Coloradu se ale rozhodla jinak. Přestože ji nemoc nazvaná sakrální ageneze připravila ve dvou letech o polovinu těla, žije úplně normální život!

Porucha, s níž se Rosemary narodila, způsobuje obrovské abnormality na páteři. Proto jí lékaři museli už jako malému batoleti amputovat polovinu těla, takže nyní měří pouhých pětasedmdesát centimetrů.

Největší problém byl ale samozřejmě v tom, jak se bude malá Rose pohybovat. Nejdřív se učila chodit po rukách, nakonec ale objevila kouzlo skateboardu, s jehož pomocí se pohybuje dodnes. „Je pro mě nepostradatelný, díky němu nejsem na nikom závislá a cítím se naprosto svobodně,“ říká Rose.

V šesti letech to zkoušela s protézami, ale ty jí k srdci vůbec nepřirostly. „Nemohla jsem v nich vydržet, nesnášela jsem je, všechno mě v nich bolelo. Dodnes vzpomínám na to, jak byli moji učitelé rozčilení, když viděli protézy zahozené v koutě a sledovali, jak se po školní chodbě proháním na skateboardu,“ směje se Rose.

Teenagerovská leta pro ni ale vůbec lehká nebyla. Prošla si obdobím, kdy se bála toho, že si nikdy nenajde přítele a nebude mít vlastní rodinu. Nakonec se vyučila automechanikem a ve dvaadvaceti letech se vnitřně vyrovnala s tím, že životem se bude muset protlouct sama.

Jenže v roce 1997 potkala Davea Sigginse z prodejny autodílů, kde ona pravidelně nakupovala. Mladík, který měřil 180 centimetrů, jí okamžitě padl do oka. „Přitažlivost ale byla oboustranná. Choval se ke mně jako k jakékoli jiné ženě, a dokonce mi řekl, že jsem krásná,“ vzpomíná Rosemary. Po roce randění je ale čekal velký šok – Rose otěhotněla!

Přestože Rose s Davem žila normálním sexuálním životem, s možností, že by otěhotněla, ani jeden z nich nepočítal. Sakrální ageneze totiž mimo jiné způsobuje i poškození reprodukčního ústrojí. „Šla jsem k lékaři, který mi doporučil interrupci. Říkal, že nikdo se sakrální agenezí nedokázal dítě donosit, že plod ohrožuje moje vnitřní orgány,“ vysvětluje Rosemary, která ale na potrat jít odmítla.

Už jen to, že otěhotněla, byl pro Rose důkaz, že nic není nemožné. „Těhotenství bylo naprosto bezproblémové a v lednu 1999 jsem císařským řezem přivedla na svět krásného a zdravého chlapečka, kterému jsme dali jméno Luke,“ vzpomíná Rosemary.

Když bylo synkovi šest let, Rose znovu otěhotněla. Čekala holčičku a na to, že by to nemuselo vyjít, ani nepomyslela. Druhé těhotenství bylo ale o dost komplikovanější. „Krvácela jsem, měla problémy s dýcháním a velké bolesti břicha. Miminko mě zevnitř ničilo, proto mi během druhého porodu císařským řezem museli lékaři odstranit i žlučník a slepé střevo,“ vzpomíná Rosemary, která ale tvrdí, že její dcerka Shelby za tu bolest rozhodně stála.

Dnes je Rosemary šťastnou maminkou dvou zdravých dětí, které každý den vozí speciálně upraveným autem do školy. Aby předešla tomu, že se budou jejím dětem spolužáci posmívat, pravidelně se s jejich kamarády i jejich rodiči stýká. Odměnou jí je to, že v očích svých dětí i jejich vrstevníků je prý cool! „Dcera mi jednou vyprávěla, že se s kamarády venku předháněli v tom, kdo má lepší maminku. Prý jsem vyhrála já, protože jezdím na skateboardu a umím opravit auto. Tím jsem porazila i maminky, které každý den pečou sušenky a dortíky,“ směje se Rose.

Přestože se její zdravotní stav za poslední roky dost zhoršil, ničeho nelituje. „Už nemůžu dělat automechanika. Cítím, jak mi odcházejí ruce a paže a bojím se, že skončím na invalidním vozíku. Přesto jsem ale překonala vše, co mi osud postavil do cesty, zdolala jsem všechny překážky a žiji šťastný život. Jsem vděčná, že mám dvě úžasné děti a milujícího manžela. Ale konečně jsem si také dokázala přiznat, že nejsem superžena,“ říká Rose.

Obdivuhodné, co říkáte?